Skutečné příběhy štěstí

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Vše začalo v březnu tohoto roku.Zhruba před třičtvrtě rokem skončil můj vztah s partnerem, o kterém jsem si myslela,že je to ten ON na celý život.Z našeho vztahu,ale vzešel ten nejúžasnější tvoreček na světě, kterému teď budou dva roky. Už během těhotentství nám to přestávalo klapat a bylo jen otázkou času, kdy se náš 7-letý vztah rozpadne úplně. Bylo to pro mě období doslova pekla, syn byl od narození dosti nemocný a v době, kdy od náš odešel jeho tatínek, mi sdělili,že má syn funkční pouze jednu ledvinu. V tu chvíli se mi zastavil život, nemohla jsem dýchat, bylo mi hrozně. I když mě moje rodina velmi podporovala, tatínek syna za námi chodil do nemocnice, bylo mi hrozně, když sem viděla jiné tatínky a maminky, jak bolesti a problémy svých dětí společně sdílí. Potřebovala jsem se někomu vybrečet, mít pocit, že na to nejsem sama /nebyla jsem, měla jsem svojí rodinu, ale jak všichni víte, v těchto chvílích, hlavně co se týče dětí, hledáme oporu v partnerovi/ a nikdo takový nebyl. Propadala jsem beznaději, myslela jsem, že už zůstanu sama, protože jak já si někoho můžu najít, když jsem doma na mateřský a mimo pobytu v nemocnici a chození ven s kočárkem jsem nikam nechodila?????
Jednoho dne mi můj nejlepší kamarád řekl, že se přes internet seznámil s moc fajn holkou, ať to zkusím také. Já jsem mu však řekla, že to ne, že to je to poslední, jak bych se chtěla seznámit. Byla jsem zarytý odpůrce seznamování přes inzeráty apod...
Avšak jednoho večera v březnu, když syn už spinkal a já se po dlouhé době cítila dobře, jsem si sedla k internetu a našla jsem stránky ŠTĚSTÍ. Vypsala jsem si profil a byla jsem velmi mile překvapena, kolik mužů se přihlásilo a tak to vše začalo. Začala jsem si dopisovat a chodit na schůzky, ale zhruba po měsíci jsem to chtěla vzdát, počáteční euforie opadla, přišlo i znechucení hlavně z těch, kteří tvrdili,že jsou rozvedení a pak se provalil opak atd.. Tak jsem si řekla, že tady skončím, že nemám to štěstí a budu už sama. Ještě v ten den večer mi přišel vzkaz od Pepina 34, ve kterém se mi ptal, jak se mám, a že ho zaumul můj profil atd...A tak to vlastně začalo. Během 14-ti dní jsme si denně začali volat a chci podotknout, že jsme nevěděli, jak oba vypadáme. Zhruba za dalších 10 dní jsem měla pocit,že jsem se snad zamilovala po mobilu a přišlo mi to bláznivý, protože jsem nevěděla, ani jak ten Pepin vypadá. On cítil to samé. Pak mi jednoho dne poslal fotku a já jsem se zhrozila, a to doslova. Přesně byl pravým opakem mužů, kteří se líbí mě. Ale psala jsem si s ním dál, protože jsme si psali moc pěkně. Pak jsme se domluvili na schůzku. Doufala jsem, že nebude vypadat jako na fotce, přeci jen, fotky můžou zkreslovat atd.. Avšak skutečnost byla stejná jako ta jeho fotka.V první chvíli mě napadla hrozná pitomost, že půjdu pryč, ale pak jsem si řekla,že to si nezaslouží nikdo a šli jsme na kafčo. Posadili jsme se a než jsme vypili kávu, měla jsem pocit,že ho znám celý život. Přinesl mi kytku a já mu slíbila, že se ozvu. Druhý den přišel otec mého syna a já měla pocit,že se chce vrátit a začala jsem přemýšlet, jestli bych se to s ním neměla ještě zkusit, už kvůli synovi atd... Toto mi dilema mi trvalo asi 14 dní, kdy Pepin, jménem Pavel, mi stále denně psal, volal a chtěl mě opět vidět. Já se s ním sešla, ale nebyla jsem schopná mu říct, co dál. Psal mi pořád, volal mi a já si uvědomila, že je na čase jít dál a minulost nechat už spát. Pak jsme se domluvili na další schůzce. Pavel už na mě čekal a já nevěřila vlasním očím. Od první schůzky co jsme se viděli až po tu s odstupem více než měsíce, zhubnul neuvěřitelných 1O kilo, úplně změnil image a já stála s otevřenou pusou a teď jsem zase já měla dilema, jestli se mu vůbec budu ještě líbit, protože za tu dobu jsem já prozměnu přibrala 5 kilo, protože jsem stres zajídala čokoládoum apod..
Obavy byly zbytečné, pořád jsem se mu líbila a ještě ten večer jsme spolu začali chodit. A já jsem se zamilovala a začala být znovu šťastná.
Zhruba před třemi dny jsem dostala od Pavla zásnubní prstýnek a pokud vše bude fajn jako doposud, tak do roka a do dne bude svatba. Jsme jako dva blázni, moc se milujeme a já jsem opět štastná. A můj syn? Tak ten se uzdravuje a Pavla si velmi oblíbil. A tak jsem našla i já konečně své ŠTĚSTÍ a to v době, kdy jsem tomu už nevěřila.
Vám všem přeji hodně štěstí a nenechte se odradit neúspěchy při schůzkách, ono to jednou opravdu vyjde a hlavně ve chvíli, kdy už tomu nebudete věřit, stejně tak jako já.
Pavle milujeme Tě. Tvoje Káťa a Jaroušek

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

Dobrý den....,,Dnes jsou to právě 2 roky,kdy nás oba potkalo štěstí na Seznamce Štěstí.Našli jsme jeden druhého....dnes spolu bydlíme,máme spolu krásného 9 měsíčního chlapečka Michaelka,celkem 4 děti a jsme velká spokojená rodina!!!Přejeme všem na této seznamce at najdou tu svojí spřízněnou dušičku a at se název této seznamky promítne i do jejich štěstí!!!

Můj, nebo spíš náš příběh začal velkou náhodou. Po dlouhodobém manželství jsem zjistila nevěru svého tehdejšího partnera. Moc to bolelo a upřímě jsem ani moc nevěřila, že se dvěma dětmi mě někdo bude chtít. Manžel už tehdy věděl, že se mnou už být nechce a dal přednost milence, ke které odešel. Já zpočátku řešila samotu a bolest popíjením doma po večerech. Pak jsem se potkala s kamarádkou a ta mě přivedla na myšlenku založit si profil na Štěstí.cz.
Říkala jsem si, že tím nic pokazit nemůžu, ale abych řekla pravdu, moc iluzí jsem si nedělala.
Založila jsem profil bez fotky. Nechtěla jsem nikoho z okolí a taky jsem neměla zájem, aby někdo známý můj profil viděl. Odepsalo pár mužů, taky dost těch, kteří chtěli pouze milenecký vztah, pár oplzlých zpráv taky přišlo.
Nakonec jsem si začala psát s jedním z nich, který měl též profil bez fotky, ale působil na mě moc mile a skromně. Potkalo ho podobné životní ztroskotání. Ještě týž den jsme si vyměnili fotky a přesně za týden se sešli. Domluvili jsme se tenkrát, že na mě počká v jedné poměrně rušné restauraci. Bála jsem se docela, co bude ve skutečnosti zač. Jsem dost nedůvěřivá.
Dali jsme si spolu kávu a pozval mě na výlet. To už jsem si byla jistější, tak jsme jeho autem jeli na jeden moravský zámek a pak na večeři. Zavezl mě potom domů a rozloučili jsme se takovým neurčitým způsobem. Pak jsme si psali, já odjela na víkend s kamarádkou a po návratu ke mě Roman přijel na návštěvu, a od té doby jsme spolu každou volnou chvíli. Zamilovala jsem se do něj. On prý věděl, že jsem ta pravá, už tenkrát když jsme si spolu ten týden psali. Je to už 7 měsíců od našeho seznámení. A jen doufám, že to pořád bude tak hezké. Oba jsme pak společně zrušili profil. Bylo to takové zvláštní potvrzení našeho vztahu a jsem opravdu vděčná za to, že jsem na seznamku šla a potkalo mě štěstí.
Marie

Budou to už dva roky co jsem pořád nemohla najít partnera, city po bolestivém rozchodu přeboleli a mě napadla seznamka, kde se taky v dnešní době seznámit,že? Tak jsem našla štěstí, zaregistrovala, pár schůzek proběhlo a mě to přestávalo bavit, pořád dokola odkud jsi, jak vypadáš, až mi kamarádka řekla, vydrž. Měla pravdu po pár dnech napsal ON. Ahoj jsem Patrik, nepopovídáme si? A já poč ne. Povídání trvalo dlouho pak přišli na řadu sms, schůzky, ze schůzek se za chvíli vyklubalo rande a později vztah s fajn chlapem.Po čase jsme koupili byt začali spolu žít. O Vánocích mě požádal o ruku, budeme se brát a já vím že mám nejúžasnějšího chlapa, s kterým chci strávit zbytek života. Vždycky mu říkám jsi moje Štěstí.
Přeji ať Vám to taky výjde

Je to už dlouho,co jsem brouzdala na Štěstí.cz a ozval se mi tajemný neznámý muž.Půl roku jsme si jen psali a v létě 2.8.2009jsme měli první randíčko.Přijel se synem,šli jsme na zmrzku a bavili se jako bychom se znali už dávno. Pak za mnou jezdil do práce,vždy při noční,na kafíčko.Dělala jsem v herně.A jak jsme se poznávali,přišli jsme na to,že se pravděpodobně známe již několik let,studovala jsem v Písku a Martin tam v té době na vojně.Naše děti si celkem rozuměli a mi se milovali tak nač čekat. 1.1.2010 jsme si našli velký byt a přestěhovali se do něj. A protože máme dětí málo já 2 a Martin 1 narodil se nám syn Dominik 26.10.2010. Stále se milujeme,dětičky nám rostou a jsme všichni konečně šťastní.Svadba zatím neproběhla,ale nač papír

Dobrý den, třeba tento mini příběh bude někoho inspirovat...v r. 2008 jsem si zde založila profil, tak jako všechny ženy , jsem nestíhala odepisovat. Jakmile toto pominulo, začala jsem i já koukat po mužskejch. Byla jsem s dcerou sama 6 let, zvykla jsem si na samotu, přesto....Líbil se mně muž, který žil v té době v Irsku a já si říkala, že je daleko, alespoň nebude otravovat Dlouho jsme si psali, skypovali a i přes nějaké jiné známosti, které jsme oba navázali, nakonec přijel " na kafe " a zůstal ! Jsme spolu téměř 5 let, vybudovali jsme krásnou, velkou rodinu, dům, kočka, pes....no jako z pohádky. P.s. 20.12. 2012 jsme měli svatbu. Držím všem palce, člověk nemá být sám, děkuji ŠTĚSTÍ !!!

Zažila jsem zde spoustu přetvářky a lží a vážně uvažovala,že profil zruším.S Petrem jsme si psali delší dobu jako kamarádi.Já stále uvázaná u své práce,která mi už pomalu přerůstala přes hlavu.Pak mi jednou Petr napsal:pojď, zajdem na kafe,a já souhlasila.Bylo18.11 a mi měli schůzku,Petr za mnou přijel a i když jsme se znali z fotek ta jiskřička přeskočila až,když se naše oči střetli.Zajeli jsme si někam senout a povídali si až do zavírací doby.Odvezl mě domů kde jsme se rozloučili.Pak přišlo2 rande a 1pusa,každou volnou chvilku jsme spolu a jsme hodně zamilovaní,naše srdce jsou teď jedno.Stejně jako ten Orion na nebi mě ten můj chrání i na zemi.Takže děkuji náhodě,že jsme se tu potkali a všem ostatním držím pěstičky nevzdávejte to.

Tak a je to tady můj pric i když nedojel na bílém koni, ale ve stříbrném autě, ale na sněhu , bylo to naše první rande a nebylo poslední následovaly i další společné víkendy již byly na naší cestě životem pravidelností, potom krásná dovolená ty nejkrásněji ztrávené svátky Vánoc společně v ruku v ruce jsme vpluli i do nového roku a i přes občasné neshody se stále milejeme. Lásko tímdle krátkým vztahem Ti chci poděkovat za nádherný rok ztrávený s Tebou a věřím v to že je první, ale ne poslední a že už to na celý život bude MY. Miluji tě z celého srdce a chci s tebou lásko ztrávit celý svůj život
Tvá jediná hvezdicka na nebi :-*

Nejsem zrovna spisovatelka , ale i přesto se chi podělit aspon krátce o můj příběh tady na seznamce . I já jsem kdysi četla příběhy na této seznamce a doufala že i já potkám toho pravého . Po různých schůzkách , někdy hrozných někdy fajn po různých vyměněných písmenkách jsem natrefila na muže s kterým jsme si rozuměli a bylo mi s ním fajn . nejdříve krásné schůzky , po čase přespání o víkendech a ted, už bydlíme spolu a po šesti letech se v červenci budeme brát. Díky seznamce štěstí jsem našla toho pravého chlapa a jsem moc ráda .

"Internetová seznamka je jen pro zoufalce" to byl vždy můj názor na tento druh seznamování. Bylo mi 19 měla jsem před maturitou, všichni spolužáci už s někým chodili a já jsem ještě od kluka nedostala ani pusu tak jsem si uvědomila, že vlastně mezi ty "zoufalce" patřím taky. A tak jsem si založila profil na jedné z těchto internetových seznamek s nadpisem hledám vážný vztah. Odpovědí chodily desítky, ale po chvilce dopisování skoro ve všech případech vyšlo najevo, že je dotyčný buď ženatý a chce si jen povyrazit nebo je sice svobodný, ale nechce se vázat a asi tak do pětatřiceti má v plánu si jen užívat. K první osobní schůzce jsem se rozhoupala až po měsíci dopisování s jedním klukem, který působil velice sympaticky, byl vtipný, na fotce vypadal docela dobře a taky hledal vážný vztah. Ovšem ve skutečnosti to byla katastrofa, když jsem ho uviděla "naživo" tak jsem měla chuť se někam schovat nebo se vypařit. To jak mnozí píší, že na vzhledu nezáleží je možná v některých výjimečných případech pravda, ale u tohoto nee. Na to jak vypadal byl namyšlený, suverénní, ale přitom se choval doslova jak...prostě křupan, škoda mluvit. Potom jsem se zúčastnila dalších schůzek, které dopadly podobně. Jednoho dne mi napsal jeden kluk, že ho zaujal můj profil, že se mu strašně líbím a že teď hned všeho nechá a přijede za mnou. Napřed jsem váhala, ale nakonec jsme se potkali ten den co jsme si začali psát a zjistila jsem, že je to tak nejlepší, potkat se co nejdřív ať víte na čem jste. Byl velice atraktivní, milý, pořád mi opakoval jak jsem krásná (já si to o sobě teda nemyslím) a hodná a že není možné že já musím hledat přítele na seznamce. Pak jsme si večer psali na icq a on že se do mně asi zamiloval. Já mu to věřila, po pár dalších setkáních došlo i na sex, velice mě přitahoval. Zamilovala jsem se do něj ovšem když jsem mu to řekla tak hodil zpátečku a že ještě nechce vážný vztah atd...takže konec. Hodně mi tím ublížil. Dala jsem si na chvíli pauzu se seznamkou a s dalšími novými schůzkami. Myslela jsem si, že tohle je moje nejhorší zkušenost se seznamkou - chyba, ta nejhorší mě teprve čekala. Nebudu to moc protahovat, těžko se mi o tom píše. Dá se říct, že jsem se s ním potkala z lítosti, protože mně o to setkání strašně prosil a byl neodbytný a já byla v tu dobu ještě taková zklamaná a smutná kvůli tomu předchozímu tak jsem si říkala, že si aspoň s někým popovídám. Bylo to docela fajn a on navrhl, že bychom si mohli příští týden zajet někam na výlet. Lákala mě Praha, říkám mu že brzy ráno vyjedem a večer se vrátíme. Souhlasil. Jenže v půlce cesty změnil názor a řekl, že se vracet nebudem, že přespíme v hotelu. Začala jsem být nervózní, došlo mi co má v úmyslu. Zkrátím to - já jsem s ním spát nechtěla, ale nic jiného mi nezbylo, nemělo význam se bránit.... a pak mi řekl, že je ženatý, má dítě a že si chtěl jen užít s mladou holkou.....to mi vzalo veškerou energii na další seznamování, podlomilo mi to důvěru všeobecně v cokoliv a totálně znechutilo....ale na seznamku jsem nezanevřela.....
Po nějaké době jsem založila profil na jiné seznamce. Mé štěstí na mně čekalo na "štěstí". Dlouho jsem se vymlouvala že se s ním nemůžu potkat, ale nakonec jsem to riskla. Bylo 15.října už jsem čekala na smluveném místě, ale on nepřicházel. Za chvíli zavolal, že bude mít hodinu zpoždění. "Dělá si ze mně srandu?", pomyslela jsem si. Ale měl tak příjemný hlas, že mi něco říkalo že mám počkat. Byla už tma když přijel. Šli jsme se posadit do restaurace a objednali si čaj. Připadalo mi jako bych ho znala už dlouho, měli jsme si spolu co říct, byl vtipný, milý. S ostatními jsem často zažívala takové ty trapné minuty ticha a přání aby už byl konec a já mohla jít domů. Ale s ním ne. Strávili jsme tam spolu skoro 3 hodiny a pak mě šel doprovodit domů. Z ničeho nic mě chytl za ruku, přitáhl mě k sobě a začal mě líbat. V tu chvíli mi proběhl mráz celým tělem, pro mně pocit neznámý, tohle jsem nikdy nezažila. Že by to byl konečně ON, ten PRAVÝ? Říká se, že zamilovanost se rozplyne tak za 2 měsíce, ale už je to rok a půl co jsme spolu a já mám spíš pocit jakoby by se pořád stupňovala. Je na mně strašně hodný, je pozorný, plní mi každé přání a vždy když se na mně podívá, tak ty jeho krásné zelené oči jakoby mi říkaly: "MILUJU TĚ A VŽDYCKY BUDU" Minulý rok jsme spolu strávili nádhernou romantickou dovolenou v Itálii a plánujeme svatbu. Přeji všem aby zde také našli tu pravou lásku jako já.
Až když jsme potkali lásku, víme, co nám v životě chybělo.
PS: MILÁČKU MŮJ JSI SMYSLEM MÉHO ŽIVOTA. S MYŠLENKOU NA TEBE VSTÁVÁM I USÍNÁM, PRO TEBE ŽIJI A DÝCHÁM. MILUJI TĚ A NAVŽDY BUDU.

TVÁ DENISKA

Ahoj všem !

Chtěl bych tímto poděkovat celému týmu Štěstí.cz, které mi umožnili se tady seznámit. Věřte mi, že jsem nevěřil, že se tu dá seznámit. Trvalo to jeden rok a přišlo to ani nevím jak. Oslovila mě skvělá žena, kterou jsem hledal opravdu dlouhou dobu a povedlo se. Našla si ona mě a to jsem se opravdu snažil, ale když jsem hledal Já, nedařilo se mi na štěstí.cz se seznámit, až přišel ten den, kdy jsem našel vzkaz ve schránce. Myslel jsem si po přečtení, že to dopadne jako vždy, kdy mi žena napsala a po pár odpovědí jsme se již navzájem neozvali ani Já a ani ona. Ale tato žena, mně dostala svým charizma a textem v dopísku, kdy jsem neodolal a odepisoval stále a na vše. Byl to dobrý krok a nelituji toho. Udělal jsem dobře.

Přeji vám všem též zažít to co Já a aby jste již měli to pomyslné štěstí, které potřebujeme všichni !

Mějte se hezky

Robert

Dobry den. Taky jsem sem zavitala a znova si pripomela seznameni s mou laskou. Fakt se mi na fotkach moc libil ale nechtela jsem ho. Nechtela jsem ho tak, ze uz jsem s nim dvaroky, moc se milujem a snad se i nikdey veme. Timto chci snad podekovat SEZNAMCE STESTI za to ze existuje. Diky a preji vsem hodne zdaru ad najdou to co jsem nasla ja.

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Z dlouhé chvíle jsem si prohlížela profily... objevil se mi jeden, který byl pro mě vyjímečný, napsala jsem mu
Vyměnili jsme si pár vzkazíků.. Pár??? Bylo jich šíleně, šíleně moc až jsme na sobě byli snad závislí Ani jeden jsme nevěřili na lásku přes internet, jen jsme si vzájemně vylévali srdíčko a jak to s námi vypadá dneska? Nejde to napsat slovy, to prostě každý musí zažít... Pohádka na pokračování a my si přejeme aby ta NAŠE pohádka neměla nikdy konec a vám všem přejeme hodně štěstí a můžeme poradit:" Věřte a sami poznáte o čem tady píšeme"
Děkujeme štěstí.cz

Ač jsem tu kdysi svůj profil na štěstí měla,tak jsem ho smazala,že je to zbytečné,že takto se partner najít nedá.Skoro po roce jsem si profil založila znovu s tím že mě něco nabádalo, proč tomu nedat ještě jednu šanci.Hned po zaregistrování mě oslovil muž bez fotografie a jen s málo vyplněným profilem.Propsali jsme spolu každé volno,které se dalo věděli jsme o sobě už tolik,že jsme si i vyměnili telefonní čísla s tím že se někdy domluvíme a sejdeme a poznáme.Začali jsme si i volat,nyní jsem znala už i jeho hlas nikoliv tvář.Chtěl mi fotku poslat,ale mě už na tom nezáleželo věděla jsem že ho mám už nějakým způsobem ráda a je mi opravdu jedno jak vypadá.Když jsme se sešli,byla to láska na první pohled.Jsme oba štastný že jsme se díky Vašemu štěstí mohli najít.

Jsme lidi středního věku kteří už mají v životě něco zasebou,díky vaší seznamky štěstí,jsme ho opravdu měli,chceme Vám moc poděkovat a popřát i ostatním aby měli vživotě takové štěstí taky,oba jsme prožily velká sklamání a bolesti už jsme neveřily že může být něco tak hezkého jako láska dvou lidí.Co ktomu ještě dodat,určitě už se neopustíme a po životních zkušenostech si budem vážit jeden druhého.DĚKUJEM ROMAN A LENKA.

Poznali jsme se loni na podzim díky serveru štěstí a už jsem nedoufali, že potkáme partnera svych snů jelikož oba máme jedno manželství za sebou a zklamání zanechala citelnou stopu a nedůvěru. Díky vysokým nárokům na protějšek nás předem známí varovali, že budeme muset učinit kompromis a nedoufat, že přijde vysněný princ či princezna. Neuvěřitelné se stalo skutečností, zamilovali jsme se na prvním kafe a po měsíci jsme začali spolu žít ve společné domácnosti. Za pár dní máme svatbu a přejeme všem, kterým je více jak 40, aby to nevzdávali a hledali svého vysněného partnera nebot život nekončí, ba naopak. Kdyby nám někdo ještě před rokem řekl, že přes internet poznáme svou životní lásku a do roka budeme vstupovat do manželství, tak se mu oba vysmějeme, že tak rychle to určitě v našem věku nepůjde.
Moc děkujeme vašemu serveru za jedinečnou šanci, kterou bychom jinak promarnili a to by byla škoda. Držíme všem hledajícím palce.

ahoj chtěla bych se podělit o moje seznámení bylo to asi zhruba 21.února co mě oslovil a chtěl se seznámit Martin jak jsem četla předešlí vzkaz tak měla dotyčná to samý jak já a má pravdu v tom nezoufat a důvěřovat taky jsem už chtěla smazat profil a nevěřila jsem že někdy můžu najít zrovna na nějaký seznamce lásku svýho života a tož když mám malýho věřila jsem že se tu můžu seznámit a jen s kamarádit a že to dopadne tak to ne tak jsme si hned vyměnili čísla jako že to většinou nedělám a něco mi říkalo srdíčko poznat a pak se uvidí tak jsme se párkrát sešli a teď jsme spolu a jsme moc šťastný natož že mám malýho mu vůbec nevadí .....přeju všem štěstí jako já jsem ho tady našla a to díky týhle seznamce ....Jana

Po několika letech společného života s bývalým přítelem jsem poznala, jak moc jsem se v něm mýlila a slepě mu důvěřovala.
Cítila jsem se v té době nespokojená, smutná, opuštěná a hlavně moc zklamaná.
Přála jsem si, co nejdříve zapomenout a přijít na jiné myšlenky, proto jsem se zaregistrovala na Štěstí, kde jsem nehledala flirt, ale přátelství. V lásku jsem vůbec nedoufala.
Nejvíce mě zaujalo psaní od NĚJ, které se časem stalo pravidelným. Denně jsme se setkávali na netu a já se na ty společné chvíle - byť jen na dálku - čím dál více těšila. I když jsme si vyměnili fotky, tak žádný snímek
neukáže to, co je opravdu v srdci. Pak přišlo první setkání a po něm další a další.
Poznala jsem člověka, se kterým jsem spokojená, který mě umí rozesmát, se kterým si můžu o všem povídat, s kterým se nenudím, poznávám s ním nepoznané, který mi dokáže být oporou, cítím se s ním v bezpečí, důvěřuji mu. Člověka, kterého si vážím, který má srdce na pravém místě. Člověka, na kterém mi moc záleží a o kterého se bojím.
Našla jsem to, v co jsem vůbec nedoufala - pravou lásku. Láska opravdu kvete v každém věku. Já si na ní počkala do svých čtyřiceti let a stojí to za to!!!

Na seznamce Štěstí jsem svoje štěstí našla - děkuji.

Děkuji Ti, Bohouši, za to, že jsi!!!

Příběh o štěstí 2

Dnes je tomu rok co jsme spolu můj Míša a JÁ.Náš příběh o seznámení už je zde napsaný co psal moje životní láska.Já moc na to psaní nejsem ale chtěla bych se o to pokusit,chci celém světu se pochlubit že konečně mám svou životní lásku.A to díky tomuto Štěstí.
Začalo to tak jako asi každý vztah začíná, rande a společné výlety.Náš vztah se vyvíjel velice rychle,nic jsme si neplánovali,všechno přišlo tak nějak samo.21.března kdy jsme se poprvé políbili,začal náš vztah.Byli a jsou to krásné chvíle na které nikdy nezapomenu.Začátkem září jsme zjistili že čekám miminko.Já jsem sice bylo z toho trošku vystrašená,ale po tom co se to dozvěděl můj Míša a co řekl,jsem věděla že všechno bude perfektní.Na ty slova nikdy nezapomenu,,dělali jsme to spolu a spolu na to zůstaneme,i na miminko miluji tě andílku“
A měl pravdu Zařídili jsme si krásné hnízdečko lásky. A dne 8.2.2008 jsme se vzali,svatba byla malinká ale moc nádherná.A teď čekáme jen na našeho malého mrňouska Lukáška,který přijde na svět každičkým dnem.

Na konci srpna jsem se zaregistrovala na Štěští. Jen tak. Ničemu jsem nevěřila. Reakce byly nad moje očekávání, nestačila jsem číst všechny ty vzkazy a odpovídat na ně. Z toho množství lidí (samozřejmě z 90 % mužů) jsem si nakonec psala už jen se třemi - viďte, kluci (macbobesh, Forest a baracek - všichni tři moc prima). Byla jsem taky třikrát na kávě, taky prima kluci, jenže to prostě nebylo ono. Chybělo tam to pro mě tolik důležité - charisma a hlavně ten první okamžitý záblesk, to vnuknutí že "to je on"... Z těch zmiňovaných kluků jsem ani jednoho neviděla na vlastní oči, ale moc hezky se mi s nimi povídalo. Přestávala jsem vůbec v něco doufat a uvažovala nad vymazáním profilu. Jednou večer - bylo to 15.10.2008 jsem se dívala, kdo si prohlížel můj profil a najednou se mi oči zastavily na jedné fotce. Zůstaly na ní a nemínily uhnout jinam. Nedalo mi to, napsala jsem. Jednu jedinou větu. A on odepsal. Přesně týden nato jsem čekala u vlaku a strašně se bála. Všeho možného. Že to nebude on, že tam měl jiné fotky, že se mi nebude líbit, že se nebudu líbit já jemu.... no prostě tisíc důvodů, pro které jsem chtěla utéct a vzdát to. Zůstala jsem. A nelituju ani na okamžik... seděla jsem v autě a dívala se ven, ještě jsem měla šanci ujet, nevěděl, čím přijedu. Když se z vlaku ti lidé vyhrnuli, hned jsem ho poznala. O tom, že to není on nebo že se mi nebude líbit, se nedalo ani uvažovat. Ano, neujela jsem Dnes jsme spolu měsíc a já se rozhodla podělit se s Vámi, kteří nevěří. Nikdy mě nikdo nebral na výlety, neučil mě chytat ryby a nerespektoval mého syna tak, jak bych si přála.
Jaroušku, děkuju Ti, že jsi.Je mi s Tebou krásně.(Mimochodem mluvím o nejlépe hodnoceném muži ze všech v období do 25.10.2008, kdy jsme se oba vymazali ).
Arwen

Já jsem se na Štěstí dostal víceméně náhodou - a to na doporučení mého dobrého přítele, který tam byl taky zaregistrovaný.Jsem člověk, který je založený tak, že spíš dává přednost osobnímu setkání před nekonečným chatováním. Byl jsem na třech schůzkách, ale dámy, které se dostavily, měly do toho, jak vypadají na fotkách, hodně daleko. Proto bych všem radil, aby si dávali do profilu jen aktuální fotky, je to vždy lepší. Jednoho dne jsem četl ve svých vzkazech jednu obyčejnou větu: "Ahoj, jsi zajímavý človíček". Přečetl jsem si profil oné slečny a ač neodepisuji téměř na žádné vzkazy, tak její profil mě zaujal natolik, že jsem odpověděl. Domluvili jsme si schůzku po krátkém dopisování a vyrazil jsem vlakem směr Nová Paka
Vystoupil jsem z vlaku a ona nikde. Chvíli jsem si myslel, že je to opět někdo, kdo si dal do profilu fotku staršího data a na poslední chvíli ucukl. Pak ale zazvonil mobil. Byla to ona. Čekala nedaleko v autě. Byli jsme domluveni, že pojedeme do Jičína do Mexické restaurace na kávu. Hned, když jsem nasedal do auta, věděl jsem, že je to ona. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mně se to stalo. Jsme spolu už měsíc a doufám, že těch měsíců bude nekonečně mnoho. Nikdy nepodléhejte skepsi, nikdy totiž nevíte, kdy se objeví ta pravá/pravý
Jarda

Teď, 6. června, to budou dva roky co jsme se potkali. Bylo to setkání osudové, cítila jsem to hned po první schůzce, že je to ten pravý.
Na kluky sem nikdy moc štěstí neměla, měla jsem vztahy, ale bylo to jen randění. Pak jsem jednou došla domů, napsala jsem kamarádce, že už nikdy žádného kluka nechci. Kamarádka nelenila, dojela ke mně, přihlásila mě na štěstí.cz a vše se dalo do pohybu.
Pár kluků mi napsalo a já jim odepsala, ale pak jsem se podívala, kdo se mi díval na profil a tam byl kluk, který se mi na profil podíval, ale nenapsal. Podle fotky se mi zalíbil hned, tmavovlasý, hnědooký..... Tak jsem se rozhodla mu napsat. A psali jsme si celý den. Psal krásně, byl vnímavý, vtipný, pozorný.... A ještě ten den jsme si domluvili schůzku, a to na další den odpoledne. Byla jsem nervozní, hrozně. Doteď ho vidím stát na rožku a vyhlížet, kdože to dojde. Nervozita opadla po prvních pár minutách a slovech. Bylo to nenucené, pohodové a od začátku jsem měla pocit, že mu můžu říct cokoli.... Odpoledne bylo nádherné, původně jsem si myslela, že spolu budem tak hodinku a nakonec jsem domů přišla po pěti hodinách. Pořád jsme si měli co říct a loučit se nám nechtělo. Těch pět společných hodin uteklo ani nevíme jak a já se za tu „krátkou dobu“ stihla zamilovat. Po té schůzce jsme si pořád psali, začali se hodně vídat a zanedlouho i spolu bydlet. Následovalo několik nádherných společných dovolených, romantických víkendů, návštěv kina a dalších zážitků (střílení na střelnici ze zbraní, jízda na motokárách, jízda na čtyřkolce). Před pár měsíci mě požádal o ruku a je to něco málo přes měsíc, co jsem si vzala nejlepšího muže.....
Pro dokumentaci přikládám odkaz na naše svatební foto: http://web.altopro.cz/PetrAZdenka.jpg
Děkuji kamarádko, že jsi mě přihlásila, děkuji štěstí.cz, že jsi a děkuji mému muži, že tu byl a je.

Zdravím všechny lidičky ze Štěstí
Chtěla bych se s vámi podělit o kousek svého-našeho štěstíčka....Dne 22.12.2009 se změnil můj život...ale to bych předbíhala, takže pěkně od popořádku
Začalo to obyčejnou zprávičkou s dotazem: ´´Jak se daří v nedělní podvečer´´. On, pohledný, o 8let mladší mladík....mému profilu bez fotky Šmarjá, říkala jsem si, to je odvaha.... Měl moc hezky vyplněný profil,tak jsem mu zkusmo a ze zvědavosti odepsala. Vyměnili jsme si několik vzkazíků a ještě tentýž večer přešli na ICQ. Od PC jsem se odlepila až ve 3h ráno Překvapivě jsme si měli o čem povídat, spousty společných zájmů, nározů, životních priorit....Takto jsme si písmenkovali téměř denně-několik hodin. Plynule jsme přešli na volání přes Skype s webcamerou a za necelé dva měsíce se sešli.Zrovna jsem měla na ruce sádru. Nezapomenu na tu chvíli, když jsme si poprvé pohlédli do očí...byli jsme oba dva nervozní, ale přešlo nás to za okamžik, jako mávnutím proutku. Chvilku jsme se procházeli a pak šli na kávu do baru. Vyhlédli jsme si stůl a usedli na sedačku....tedy jen Kubík, já ´´zahučela´´ pod stůl....při dosednutí totiž cosi povolilo a já, vyděšená, zaklíněná, znehybněná nemohla ven. Sádra od lokte, po konečky prstů mi to zrovinka neulehčovala Kubík na sobě nedal znát pobavení a prostě se zvedl, vyprostil si mne, zasmáli jsme se tomu.....a barman přišel s tím, že už to rozbité bylo, pouze ´´narafičené´´ a že ho nenapadlo nás na to upozornit, že ta pravděpodobnost byla minimální, aby jsme si vybrali zrovna tento stůl a tuto část sedačky
Vše bylo fajn, každá minuta....chemie zapracovala na obou stranách, pověstná jiskřička přeskočila....povídali jsme si dlouho do noci a pak mne odvezl domů.Ze schůzky jsem měla moc dobrý pocit. Připadalo mi, že se známe už dlouho. Komunikovali jsme spolu po sms, Skype a těšili se na další setkání. Na štědrovečerní večeři jsem byla u rodičů a kolem půlnoci se vrátila domů. Ten den jsme si napsali spousty sms a plánovali další schůzku...pak přišla sms: ´´Kdybych stál za dveřma, otevřela bys mi?´´ Obratem jsem odepsala, ať si ze mne nedělá legraci Odepsal jen: ´´ Tak si to přej a běž se podívat za dveře´´. Opravdu tam byl a moc mu to slušelo.....byl můj dáreček pod stromeček....strávili jsme spolu i Silvestra, Valentýna.....a už spolu dokonce bydlíme Všechno se to ´´semlelo´´ rychle, ale nelituji.I přes mé počáteční obavy z našeho věkového rozdílu máme krásný vztah,plno plánů a milujeme se....
Kubí, tímto bych Ti chtěla poděkovat za to, že jsi.Za Tvou citlivost, lásku, něhu.. Už jsem přestávala věřit, že potkám spřízněnou duši.Každý den mne něčím překvapíš...Vážím si Tě....Miluji Tě

Tvá Lenuška

Všechno to začalo úplnou náhodou...jeden klik a bylo to.Jirka se na můj profil jen podíval a chtěl vytvořit pár, mě zaujala pak následně jeho fotka u pyramidy.Bylo to přesně 6.12.2008. Psali jsme si a naše jiskřička lásky se už z písmenek začala pomalu zvětšovat v plamínek.Poprvé jsme se viděli až 20.12.2008...naše oči se setkaly a vše bylo jasné.Oči o člověku mnohé napoví.Naše plamínky se rozhořely v obrovský oheň.Strávili jsme spolu Štěpána, pak týden i s detmi a Silvestr a zjistili, že jsme se hledali až jsme se našli.
Milujeme se navzájem,našli jsme jeden druhého a konečně pocítili ten báječný pocit, že je na světě krásně a že má smysl žít i pro někoho druhého něž jen pro naše děti. Díky Jirkovi se mi úsměv na tvář vrátil, už jsem nedoufala, že se na mne usměje štěstí...ale nakonec si ten pravý našel právě mne. Chceme být spolu už napořád a věříme, že budeme. Naše láska má rychlý vzestup ale svého vrcholu nikdy nedosáhne, protože vesmír je nekonečný a my jsme v něm jen někde na začátku.Věřím, že je to on...že až budu jednou umírat řeknu mu...lásko stálo to za to s tebou žít....A Jirka věří v to samé...jen prý chce umřít dřív než já , protože by beze mne nechtěl žít.Doufám, že to bude tak za 50 let.
Přejeme ostatním....vydržte...ten pravý či pravá tady někde jsou, jen musíte mít to štěstíčko a být ve správný čas na správném místě...Hodně štěstí všem.A+J a děti...(ted už je nás 5 a časem snad bude i 6).

Před čtyřmi roky jsem spíše naočkován přáteli, než z vlastního přesvědčení a z touhy po změně života, založil nick zde na Seznamce štěstí. Nikdy předtím jsem nepoužil služeb jakékoliv seznamky ale částečně i z dlouhé chvíle,jsem si psal skoro rok se skupinou lidí, několikrát jsme se na různých srazech setkali, ale necítil jsem potřebu seznámit se s někým z nich blíže.
Potom ale se všechno změnilo, čirou náhodou mě zaujal inzerát ženy, která obyčejnými slovy vyjadřovala neobyčejnou touhu po změně života v osamění. Odepsal jsem a vesmíre div se: PŘIŠLA ODPOVĚĎ. Následovalo několik dalších dopisů a potom první setkání.
Kateřinka je krásná tou zvláštní vnitřní krásou a já jsem stál na peroně nádraží, neměli jsme domluvené žádné poznávací znamení, ale kolem Kateřinky byla záře a tak jsem naprosto jistě šel přímo k ní a oslovil ji. Usmála se a já jsem se zamiloval. Jsme s Kateřinkou spolu tři roky dva měsíce a dnes šestnáct dní a každý den večer děkuji pánu bohu za nádherných dvacetčtyři hodin které mi dovolil se zázrakem kterému dali jméno Kateřinka prožít.
Já nejsem již nejmladší a nikdy bych nevěřil, že se najde ještě někdy žena která ve mě dokáže vzbudit tak silný cit. Ale stalo se a protože jsme nyní s mojí Kateřinkou tak šťastni držíme palce všem, kteří neztrácí naději, odvahu a víru, že i na každého z nich čeká ten vytoužený.
Kateřinka mě napomíná, abych neděkoval jenom pánu bohu, ale i Tobě seznamko. Tak tedy děkuji, děkuji moc.
Standa

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

díky seznamce Štěstí jsem našla svoji lásku..jeho profil i fotka mě zaujaly natolik,že jsem se rozhodla zkusit štěstí a oslovit ho..po výměně pár zpráv jsem pochopila,že jsem našla svojí druhou půlku...miluji ho a on mě a zažíváme Ráj na Zemi..naše častá a absolutně pocity vyjadřující věta zní"kde jsi byl/a/ celý můj život"??díky Štěstí známe odpověď.. našli jsme se a věříme,že spolu prožijeme zbytek života..LOVEFOREVER..JITKA a LUBÍK