Skutečné příběhy štěstí

Milí čtenáři,
můj příběh začal jako každý jiný. Moje kolegině z práce mne přihlásila na seznamku štěstí. Napřed jsem ji hrozně vynadala, ale potom jsem na několik oslovení odpověděla. Zjistila jsem po několika schůzkách, že to všechno vzdám, protože jsem chtěla najít muže, který si bude mít o čem popovídat. Můj syn, který si poklepal na hlavu, když se dověděl co jsem udělala, řekl že nejsem normální.
Ale jednou jsem klikla na seznámení jednoho, který na fotogragii vypadal jako by ho propustili z kriminálu. Okamžitě na kliknutí reagoval a hned druhý den jsme se sešli. Nebyl můj ideal, ale nakonec jsem zjistila, že jsem narazila na velmi prima člověka.
I přes různá úskalí z jeho minulého života jsme spolu už 14 měsíců a budujeme si společnéhný život.
Myslím si, že i tady se dá najít nejlepší chlap na světě.
Sofie

Je to neuvěřitelné,po x seznamování s "h"různými protějšky,jsem objevil celkem běžný profil.Po pár dnech psaní došlo i na první osobní setkání.Tam sice jiskra nepřeskočila,ale setkávali jsme se dál při hraní šqoše,na lyžích atd.Pak se to nějak zlomilo,zamilovali jsme se.Je to už skoro rok,Janička je nej nej nej báječnější holka.Plánujeme rodinu a bydlíme už spolu.Těšíme se na společnou exotickou dovolenou a tam...

Na seznamce jsem byla dlouho,našla jsem tu pár přátel i pár dá se říct kamarádu,ale žádnou Lásku,chodila jsem jsem každý den,pomalu jsem ztrácela naději,že vážně někoho potkám,chodila jsem na kávu,na procházku,ale pořád to nebylo ono,pořád tam něco chybělo,,pamatuji si to přesně byla neděle 29,května,a já brouzdala opět na seznamce,najednou mi přišla zpráva uplně jiná než všechny ostatní,bylo to strašně krásné psaní,vyměnili jsme si telefoní čísla,a najednou,jsme si začali víc a víc psát a volat,pak mi bylo nabídnuto,se sejít,neváhala jsem ani minutu,,celý den jsem byla nervozní,ale dočkala jsem se,přijel kouknul a já byla ztracená,vážně ztracená,začalo to bouchat a já to zažila ve 40 znovu,připadala jsem si jak,když mi je 17 let,prostě jsem se zamilovala na první pohled,je to skvělý mužský,sám má 3 dcery,tak vím,že pro něj nebude problém moje malá dcera a vím,že jí se mnou vychová,,Jsi skvělej Romane,jsem moc ráda,že jsme se našli a já tímto děkuju Seznamce Štěstí,nedoufala jsem,ale ta Láska se objevila,objevila se ve 40 a já už v to nedoufala,,jedno vím jistě on je ten chlap,s kterým si umím představit život,,,všem vám držím palce at potkáte to svoje Štěstí na Štěstí.Miluju Tě Romane,víš to a vím,že ty mě také,,zdraví J+R:-

už z nadpisu mi běží mráz po zádech a kdyby mi to někdo dopředu vyvěštil a nebo řekl tak bych mu zaklepala na čelo.Byla jsem vdaná...štastně jen mezi mnou a manželem byl věkový rozdíl a navíc moc pracoval a já byla věčně sama.Jako každý jsem zabrousila na netík a zaháněla nudu na různých seznamkách a sociálních sítích.Povídala jsem si tam s různými lidmi,hlavně muži a vždy to bylo jen tak na pokec nikdy bych si něřekla,že si z někým něco začnu na vážno a to podotýkám,že jsem měla vždy hodně bokovek a už jsem si myslela,že jsem nemocná a budu vždy ubližovat komukoliv tím,že musím mít další muže.Jednou jsem si dala sraz s Petrem a ten den skončil jako u všech..nadávala jsem,že už nikam sním nejdu,že je to pakoš.Petr mě nenechal jen tak stále volal...prostě dokázal to,že jsem se do něj bláznivě zamilovala,ale tak moc,že jsem vše řekla manželovi,že jsem se zamilovala a že nechci zbytečně vše natahovat,ale trvalo mi to delší dobu chvíli než jsem mu to řekla sjem se trápila a pak jsem se kvůli Petra rozvedla.Zkrátka to dopadlo tak,že jsme se nakonec vzali s Petrem a já si denně uvědomuji,že ikdyž je mi třicet že Petr je moje osudová láska a asi první opravdová.Nemám ani potřebu vyhledávat na netu krátké známosti,jsem zamilovaná šíleně moc a ostatní nám říkají,že jsme ukazatelem lásky.Jsme spolu už několik let a už nemohu říct,že láska z netu je kravina,protože jsme to sama zažila.....jsem štastná a rozdávám štěstí kolem sebe tím jak ze mě zamilovanost číší....

Jak jsem našla štěstí…..


Ani nevím kde a jak začít…snad jen..nevzdávejte to a věřte!!!!

Když jsem ve svých 23 letech zjistila že čekám miminko s člověkem kterého nemiluji a jsem s ním jen abych se necítila sama, zhroutil se mi téměř celý svět…žila jsem v cizině…neznalá tamního jazyka natolik, abych tam mohla zůstat žít sama, protože s ním jsem svou budoucnost a budoucnost našeho dítěte neviděla..
A tak jsem se zhruba v červnu roku 2006 sebrala a s bříškem v 7. měsíci odletěla zpátky domu do ČR
V září toho roku se mi narodila malinká holčička Eliška, která rázem změnila celý můj život..žila jsem jen pro ni a byla šťastná, možná nejšťastnější ve svém dosavadním životě…ano občas to pro mě bylo opravdu náročné…ale nikdy jsem si neřekla že toho lituji…bylo a stále je okolo mne hodně lidí co mi pomohli a pomáhají i dnes.
Až po dlouhé době mi začalo něco chybět, začala jsem mít pochybnosti o tom zda jsem udělala dobře, a že nejsem dobrá máma…cítila jsem se sama…a bylo mi smutno…to že jsem byla sama s dítětem jsem brala jako handicap a rovnou jsem se odsuzovala k tomu že si nikdy nenajdu normálního „kluka“..
Odepsala jsem na pár inzerátů…jednou se sešla s jedním člověkem, byl to vdovec, ale zůstalo jen u jednoho setkání…znala jsem jaké to je být s někým jen proto abych nebyla sama…a k němu jsem nic nepociťovala..

Po nějakém čase asi po roce jsem narazila na seznamku Štěstí…založila si profil…nahrála fotky a začala komunikace…chvíli mi trvalo než jsem pochopila jak to tu chodí…psala jsem si s pár lidmi…a docela mi to vyhovovalo…když jsem nemohla mezi lidi normálně, vynahrazovala jsem si to tímto způsobem…Jednou se objevil někdo s kým jsem si docela dobře rozuměla…psali jsme si poměrně dlouho…pak nás vzal na víkend k němu domu…byl velice milý..pozorný vůči Elišce i mě…párkrát jsme se potom ještě viděli ale z nějakého mě neznámého důvodu jsme spolu komunikovali čím dál méně až to nakonec utichlo úplně…a já nemám v povaze někoho bombardovat smskama nebo nějak jinak se snažit někoho uhnat…

Takže zase nic štěstí se nekoná Asi po půl roce jsem měla nutkání obnovit profil a jen tak si zase občas s někým napsat…takhle to probíhalo asi týden, když jedné srpnové neděle malá spala…sedla jsem si na zahradu…vzala notebook a zase listovala ve vzkazech a návštěvách..v tu dobu asi zapracovala náhoda, přehlédla jsem jméno člověka, který mi vyjadřoval první dojem a omylem napsala někomu jinému jestli si popovídáme-o kterém jsem byla přesvědčená že označil můj profil za zajímavý

A tady to všechno začalo…slovo dalo slovo…zjistili jsme odkud kdo je, jak na tom jsme a ani ne za hodinu a půl sedal do auta a jel pro nás z Č.B. do Tábora…sama jsem nechápala proč jsem to dovolila…vždyť ho vůbec neznám?! Přijel…naložil nás a hurá jeli jsme na Hlubokou do Zoo…potom jsme zajeli na oběd do Bechyně a já od prvního okamžiku věděla že je to ON…v pořádku nás zase odvezl domu…dali jsme si u nás na zahradě kafe (rozpustné, dva cukry , mléko-tak jako já, náhoda? Když odjel bylo mi po něm smutno…večer mi napsal, že by nás zase někdy rád viděl..v týdnu za námi přijel ještě asi dvakrát …

Na víkend jsme si domluvili výlet..jenže se u nás cosi oslavovalo a já to trochu přehnala a bylo mi v den výletu strašně zle tak jsem mu napsala že mi není dobře ať se nezlobí že to necháme na jindy…nadšený z toho samozřejmě nebyl ale vypadalo to že chápe…opak však byl pravdou…najednou přestal reagovat na sms…nevolal, nepsal…Bože byla jsem z toho úplně mimo…zamilovala jsem se, našla jsem vysněné štěstí a teď o něj mám přijít?
Nikdy!!! Nějakou dobu jsem se snažila abych na něj nemyslela…na Štěstí jsem nechodila…s nikým jiným jsem komunikovat nechtěla…a pak jsem dostala nápad…vytvořím profil nový jiné jméno, koníčky, kraj, a vše co se dá změním…

Do té doby jsem byla reálná a nic si nevymýšlela..na novém profilu jsem však pěstovala hady a pavouky jako mazlíčky...a jiné výmysly ..
Opět jsem ho oslovila…odepsal...psali jsme si takto asi jeden týden a stále na mě chtěl fotku…což jsem nevěděla jak udělám a pak jsem to riskla…poslala jsem mu jednu starší kde si nejsem moc podobná…on mě však poznal, avšak hra pokračovala dál a dělal jako že nic netuší…stále víc naléhal že mě chce vidět a já začala pochybovat o tom že žije v nevědomosti..bylo mi jasné že to ví ale hráli jsme stále dál, tak jsme se jednoho dne domluvili a setkali se ….Byla jsem z našeho setkání opravdu nervózní..nevěděla jsem co mám čekat…
Dopadlo to jak nejlépe mohlo…všechno jsme si vyříkali..jak dlouho to věděl že jsem to já…proč přestal komunikovat…na ten den a večer nikdy nezapomenu…

Dnes jsme spolu téměř půl roku…malá mu říká táto, on jí zbožňuje a já mám nejhodnějšího chlapa na světě…jeho i moji rodiče nám hodně pomáhají a všichni jsou rádi že jsme našli jeden druhého…nikdo z nich však nemá potuchy o tom jak to tehdy vlastně bylo doopravdy……

Držím palečky všem…Kristy

...chtěla jsem zrušit profil 12.12.2008...Už jsem nevěřila...opouštěla jsem NET a (překlikla se)...dal mi ohodnocení 10......klikla jsem na něho...zrychlila jsem - a poslala mu mobil. Ihned mi zavolal - a bylo "TO" tam !!! Příští den jsme jeli spolu na rockový koncert. Po konceru si během hodiny řekli vše. On i já plni šrámů. On přes 20 let rozvedený. Já 7. Nevěřili jsme v NIC...........díky tomuto servru dnes máme VŠECHNO!!!Našli jsme se!!! Včera 30.04.2009 jsme se vzali...
Rada všem, kteří nevěří: nevzdávejte TO. Ten (ta) pravý(á) tady určitě někde je !!!

Když jsem si před více jak dvěma lety četla tyto příběhy na webovkách jako čerstvě zaregistrovaná na této seznamce, jen jsem si nad nima povzdechla, jak má někdo štěstí a má ten vztah krásný konec. S Ladíkem jsme si psali téměř půl roku, těšili se na každý vzájemný vzkaz. Tenkrát jsem byla v zahraničí, takže hned po návratu jsme se viděli a pak znovu a zase znovu. Přišlo nám oběma jako bychom se znali už dlouho, nic psaného na seznamce nebylo hrané, žádná přetvářka. Moc děkuju, že tyto stránky existují, protože teď žiju v našem postaveném domečku s chlapem, kterého miluju nade všechno na světě a v náručí držím druhého, který se nám před 3 týdny narodil. Všem nezadaným přeju moc štěstí a vzkazuju-vydržte, to hledání stojí za to!

Pýed více jak rokem jsem onemocněl a má bývaká žena si našla jiného muže. Musel jsem na operaci. Druhý den po operaci mi oznámíla, že se chce rozvést. Jelikož jsme měli dvě dcery ( 18 a 8) tak se můj svět úplně zhroutil. K mé nemoci se pridaly i psychické problémy a byl jsem úplně na dně. Jednoho dne jsem se rozhodl moji situaci řešit. Byl jsem sám a všechno se mi rozpadlo pod rukama. Našel jsem si na internetu seznamku ŠTĚSTÍ a prohlížel si inzeráty. Rozhodl jsem se, že si založím profil a zkusím své štěstí. To bylo to nejlepší rozhodnutí mého života! Ihned po zveřejnění mého inzerátu jsem dostal několik odpovědí a já pochopil, že není jen ta jediná jak jsem si myslel. Sešel jsem se s několika ženami, ale nebylo to to co jsem hledal. Až jednoho dne navštívila můj profil žena,která si můj profil jen prohlédla. Nenapsala nic, jen si prohlédla moji stránku jako nový inzerát.Po otevření jejího profilu se na mne z fotografie koukala ta pro mě nejkrásnější žena ze všech dosud poznaných přes seznamku. Napsal jsem ji ihned zprávu a pozvání na kafe. Ani jsem nedoufal v odpověď, ale ona mé pozvání přijala. Domluvili jsme si schůzku a já ve svých 48 létech byl nervózni jak malý kluk před prvým randem. V té době jsem v řeči zadrhával(důsledek mých psychických nemocí)a měl jsem strach, že taková krásná žena se nebude chtít zahazovat s koktajícím chlapem. Jenže vše bylo úplně jinak. Přijel jsem na smluvené místo a tam na mne čekala ještě krásnější bytost jak na fotce z inzerátu. Zajeli jsme do restaurace, kde jsme si dlouho povídali, mimochodem byla hrozně upovídaná, ale to mi nevadilo vzhledem k mému koktání. Bylo mi krásně a já se začal bát, že ten večer skončí a už se neuvidíme. Jak jsem byl překvapen, když sama nabídla další setkání. Nemohl jsem tomu uvěřit, já koktavý a taková krásná žena. Sešli jsme se a zase bylo si co říct a já se cítil opět jako normální muž.Scházeli jsme se skoro každé odpoledne a bylo nám spolu krásně a najednou i to mé koktání bylo pryč. Asi po měsíci jsme byli na návštěvě u kamarádky a ta se protáhla dlouho do noci. Jelikož jsme měli na druhý den naplánovaný výlet,tak mi Marcelka mimochodem tak se jmenuje nabídla abych u ní přespal. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Výlet se vydařilajá byl ten nejšťastnější muž na světě. Vše ubíhalo tak rychle a my byli čím dál tím víc zamilovaní. Nakonec jsem se k Marcelce nastěhoval a je to už rok co jsme spolu. Je nám krásně, jsme šťastní a to jen díky SEZNAMCE ŠTĚSTÍ, které chceme tímto moc poděkovat. Kdo jste sami tak jako jsem byl já tak neotálejte a založte si profil. Určitě se najde někdo, pro koho má cenu žít. Ještě jednou děkujeme za naše štěstí Rosťa a Marcelka.

Tak,jako řada ostatních žen, i já jsem si podala inzerát,že hledám prima chlapa k vážnému seznámení...Přicházela spousta odpovědí,s pár dotyčnými jsem se setkala (s některými jsem stále ve spojení a jsme dobří přátelé)....,ale nějak to nebylo stále to,co jsem hledala.Jednou jsem se v práci nudila a ze zvědavosti jsem se koukla na výběr profilů podle věku a fotografií....a někdo velice sympatický tam na mě hleděl z hlavní fotky svého profilu....
Prohlédla jsem si jeho fotky,záliby a pár vět,co o sobě napsal a rozhodla jsem se ho kontaktovat s tím,že bych ho ráda poznala a,že bysme mohli dát kafíííí.... Ovšem to hlavní a důležité jsem nepostřehla...a to sice,že ten dotyčný nikoho nehledá a profil tam má založen jen z toho důvodu,že přes něj komunikuje s osobou jemu velice blízkou..
Slušně mi odpověděl,že partnerku má a diplomaticky a kladně ohodnotil můj profil...a tím naše komunikace skončila....Hmm,škoda-řekla jsem si. Zase mě nějaká potvůrka předběhla!!!.....ach jóó...! Ovšem za 14dní mi najednou do vzkazu přišel dopísek,že pokuď budu chtít,tak na to kafííí můžeme zajít....
Musím přiznat,že to první rande bylo příšerný...celou dobu se tvářil,jako pěknej puchejř,až jsem litovala,že jsem do toho šla...Druhý den jsem to probrala s kamarádkou a ta mi řekla,abych mu dala ještě šanci..
A tak se stalo a...jsme spolu,už štastně 3.měsíc..
Kamarádce a serveru "´štěstí" tímto děkuji a Míro Tebe miluji!!

Téměř 24 000 zobrazení profilu, tolik bylo potřeba než Kluk z N.M. dostřelil Amorův šíp do srdce Baby Jízlivé Netové. První dojem nedal, ale projevil upřímnou lítost nad stížností neutěšeného stavu seznamování vzkazem:
„Teta, tak to je mi líto, že se to zadrhlo. Nevím teď, který smajlík by se hodil, asi nějakej sadlík.“
Další vzkaz přišel až po měsící.
Kluk: „Čauky teta. Chtěl bych se, aniž bychom se seznamovali, na něco zeptat. Docela klíčová obecná otázka.“
A tak psali a vzkazovali. Nevím, čím si Teta zasloužila tolik upřímného zájmu Kluka, tolik pochopení a ochoty z jeho strany, ale fakt je, že byl vždy na druhé straně a ustál i citové nejapnosti, kterým se nikdy nikdo při online seznamování nevyhne.
Na Tety: „Písemně se blbě debatuje a když už jsem s mužem, tak raději dělám něco jiného.“
Kluk napsal: „No, já přesně nevím, co máš na mysli, ale z obsahu naší úplně první komunikace jsem soudil, že ne to, co bych myslel obvykle. Nebo jsi mne tahala za fusekli.“
Teta na to: „...netahala, ale nejsi můj typ .... takže soudíš správně.“
A Kluk zase: „Ale bože. Ty můj taky ne. To přece nic neznamená. Když promluvím na ženskou, neznamená to, že ji chci hned balit, ne? Já myslel, že na tomhle ujíždějí jen mladý holky.“
Od té doby se Teta často s Klukem úžasně bavila, debatovali a svěřovali se vzájemně.
Kluk s elegancí ustál i epizodu Tety s Lídrem lásky.
Kluk sice nebyl jako buk, ale ukázal se být Mužem formátem:
„Drahá teto z netu. Zaznamenal jsem vaše kladné hodnocení. Děkuji vám pěkně.“
A pak se začala probírat možnost osobního setkání. K tomu Kluk ovšem napsal:
„Má to ale háčky. Když se mi budeš líbit ještě víc, než se líbíš, pojedu po tobě. To si budeš muset uhájit.
“Na to Teta: „...aha a ty asi nemluvíš do větru co? Jenže to já nevím, co bude, takže game open!!!
Pochybnosti měla i Teta a Kluk je popsal přesně:
„Jestli to tak cítíš, myslím, že on (Lídr Lásky) je tvůj alfa samec. Myslím, že i kdyby tě pustil k vodě 10x, intenzivní myšlenku na něj nevymažeš, leda by se objevil někdo lepší - a to pochybuju. Pískne a všechny opustíš a poběžíš. Nejseš jediná, tak to funguje. Ve světle nových informací musím jakékoliv naše setkání odpískat. Když se s tebou nestřetnu, bude mi mnohem líp, přesněji mohem méně špatně.“
Přesto nastal den D. Šlo o rande účelově nakupovací.
Předcházela mu poznámka Tety: „...musíš změnit barvu z černé na světlou, rozsvítí tě to a holky budeš přitahovat více podle mě.“
Kluk opět překvapil. Tajně si rande natáčel na minikamerku. Po návratu napsal:
„Koukám na to video. Je vzhůru nohama, protože kamera byla byla vzhůru nohama.
A to je celé. Od začátku seznamování naruby a přesto se našli ONA a ON.
Tetě právě odpověděl na otázky na tělo:
„A já? Já ti nechybím? Když pracuješ? Ani kapku?“
-
„Když se soustředím na práci, tak ne.
Ale úspěšně se ti daří mě rušit.
Furt a furt.“

Možná vás překvapil "Nadpis". Trošku vulgární. Ale věřte, že vždy při vyslovení jména Teraza mi jako první blikla v hlavě tahle přisprostlá básnička, kterou pravidelně a rád, říkal na základní škole můj spolužák Tomáš.
Přihlásil jsem se na Štěstí s cílem nebýt sám. Možná jsem ani nečekal, že to hned bude nějaký vztah. Stačilo mi třeba jen večer sednout k počítači a mít na druhém konci někoho, kdo by jinak trávil večer sám stejně jako já (Terka mi včera říkala, jestli to budu psát, ať jsem stručný:)) Po nějaké době jsem zjistil, že to psaní je zpravidla pořád stejné. Ahoj, jak je, kde pracuješ, co tě baví, co tě nebaví, jak bylo v práci... Jen s pár lidmi jsem cítil jakousi symbiózu, která přerostla v něco víc, než jen psaní. Už jsem ani nedoufal, že by se tu dalo najít víc, než "přítel na telefon". Myšlenku na vztah jsem si dokonce i zakazoval. Pamatuji na ten večer, kdy jsem, jako již tolikrát předtím, klikl na seznam osob z nedalekého okolí a zablikalo tam zcela nové jméno. Tereeze. Jako chytrej kluk jsem hned odvodil, že na druhém konci bude někdo krásného jména...Vilhelmína:) Je pěkné, že si pamatuji, že to bylo večer, ale nepamatuji si, kdo komu napsal jako první. Nicméně jeden napsal druhému. Druhý napsal zpět prvému. Ten zase druhému...druhý prvému...a pokud neumřeli, píší si dodnes. Uchvátila mě. Uchvátila mě její čeština. Nikoli to, že psala bez chyb, ale to, jak hezké obraty dokázala vytvářet. Používání slov, humor v řádcích i mezi nimi. Z každého řádku vyzařoval úsměv a smích. Radost, veselí. Myslím, že kromě úsměvu a smíchu jsme oba z našeho psaní od začátku cítili zájem toho druhého. Nebyl to ten typ psaní, kdy si holka po týdnu nepamatuje vaše jméno a hloupě se vás zeptá, kolik denně kouříte, když u profilu máte napsáno, že jste nekuřák. Začali jsme se poznávat. Z jednoduchých vět jsme začali tvořit souvětí. Ze souvětí příběhy. Ze vzkazů, které jsme si napsali ráno v práci jsme začali tvořit celodenní tok vzájemných myšlenek, které jsme nechtěli přerušit. Psali jsme si ráno, přáli jsme si dobrou chuť k obědu, usínali jsme spolu se slovy "dobrou a zítra". Jen jsme se úzkostně vyhýbali tématu "my dva". Budu mluvit za sebe. Cítil jsem, že mě přitahuje. Chytrá, vtipná holka a ...umí hrát šachy:) Bylo to v létě, kdy mi psala, že má schůzku s někým ze Štěstí, pak další. Bylo mi to líto, ale cítil jsem, že jen potřebuje prostor pro to vyzkoušet a zjistit. Naše psaní bylo intenzivnější, zajímavější a jeden den jsme si prostě zavolali, že bychom se mohli navečer vidět. Povídám: "ale žádné rande. Obchodní schůzka:)", koupím něco k jídlu a sejdeme se, už nevím jestli v sedm, na zřícenina Frýdštejna, tady kousek od nás. Jak řekli, tak udělali. Terka stihla ještě předtím jedno rychlo-rande, já stihl přijet skoro včas a v danou hodinu jsem čekal na schodech Frýdštejna, hrozně hladovej. Naše první schůzka...když se zavzpomínám, vůbec jsem si neříkal, že tohle bude žena, se kterou bych třeba mohl strávit zbytek života. Měl jsme jen pocit radosti a pohody. Nacpali jsme si břicha prasečinkou z KFC a pak celý večer prokecali na lavičce a při prochajde po okolí. Večer nás zastihl přívalový liják. Promočeni na kost jsme skončili na parkovišti v autě, kde jsem ještě dlouho do noci kecali. Ostatní podrbonosti "parking" románku ponechám bez komentáře. Bylo to 10.8.2013. Zatímco já slavím naše výročí 10.8. Terinka říká, že to pravé splynutí...duší...proběhlo 11.8. a tak se krásně doplňujejme a výročí slavíme dva dny. Začali jsme randit. Začali jsme spolu žít. Loni jsme si udělali nádhernou dovolenou na Krétu, dovolenou plnou poznávání, cestování, užívání dobrého jídla a pohody, koupání. Místo jako stvořené pro žádost o ruku a tak jsme se zasnoubili. Zjistili jsme, jak nás spolu baví kultura, divadlo, výlety, dobré jídlo, naši čtyřnozí psí přátelé. Máme tolik společného. Sice oba pichlaví štíři, ale snažíme se to kočírovat. Těsně před vánoci loňského roku jsme šli do divadla na koncert BigO Bandu. Jak jsme tak seděli a tulili se..najednou povídám. To by bylo tak super, kdybysme na vánoce čekali prcka. Nutno podotknout, že jsme se již nějakou dobu, bohužel neúspěšně, snažili. Dva nebo tři dny po koncertu mi Terinka volá do práce...víš co je nového? Máme pozitivní těhotenský test. A tak se náš život teď ubírá směrem splodit zdravého a krásného potomka. Hladím to malé, rostoucí bříško a říkám si, že prožíváme štěstí. Včera, na Valentýna, jsme jen tak seděli, já pil, Terinka jen tak na zdraví a zrovna jsme si říkali, jaký to je osud, že jsme se potkali tam, kde se potkává taková spousta lidí. Vzpomínali jsme na naše psaní, na první milování. Vzpomínali jsme na dovolenou na Krétě. Přitulili se k sobě a čtyři dlaně hladily malého človíčka, který cítí, jak moc je na tomto světě očekáván a chtěný.
Čeká nás krásný život. Možná trnitý, chvílemy bezvýchodný, složitý, ale na druhou stranu veselý s malým prckem, který bude růst v milovaného a milujícího člověka. Na začátku našeho příběhu byl pocit samoty. Prošlapaný kus cesty, kdy každý z nás měl za sebou nějaká zklamání i radost. Vzat méně či více vážný. Na začátku byl jen krok na Štěstí tím správným směrem. Spousta proklikaných profilů. Profily, ze kterých kdesi v paměti zůstal maximálně slibný název a nic víc. A dneska jsme dva a budeme tři. Cítíte-li se smutně, máte-li pocit, že nemůžete najít, že tam někde na vás nikdo nečeká, nezoufejte. Jen...mějte oči otevřené a vnímejte. Třeba projdete tisíc profilů na Štěstí a pak vás ten pravý najednou osloví na parkovišti.

Je to neskutečné jak život je krásný.Začalo to před rokem dopisováním a už při dopisování to zajiskřilo mezi námi.Pak přišla schůzka a byl z toho ohen a dnes je z toho požár.Je mezi námi rozdil 14 let ale jak by nebyl.Mne je 50 moji lásce 36 a oslovujeme se lásko,miláčku atd.Jsme oba romantici tak vodění za ruku a líbání na veřejnosti je pro nás normální jak by nám bylo 15.Je to krásné jak to krásné hřeje pod srdíčkem.Proto držím palečky všem samotným věřte Seznamce Štěstí ,někde na Vás čeka ten pravý.Já ho našel tady

...nadpis naprosto přesně vystihuje celý můj příběh... stalo se to před takovými 2 měsíci, kdy jsem si na doporučení mé kamarádky založila profil na štěstí... pomale jsem přestávala doufat v to, že mě nějaké čeká... na osud jsem vždycky věřila, ale když čekáte dlouho, tak potom už pomale ztrácíte naději... jediné, co mě dokázalo upokojit bylo to, že všechno má svůj důvod... a i když jsem přesně nevěděla jaký, tak mě tohle rčení vždy na nějaký čas uklidnilo... už během prvního dne a týdne jsem dostala spoustu vzkazů, ale ten můj ,,vysněný partner,, stále nikde... a tak jsem si řekla, že to zkusím trošku jinak... nebudu jen čekat, ale trošku tomu osudu taky pomůžu... zadala jsem si své požadavky, které jsem vzápětí nechala vyhledat... už na první stránce mě zaujala černobílá fotka 24 letého kluka... myslím si, že každý, kdo říká, že na vzhledu nezáleží, tak lže... neříkám, že je to
nejdůležitější, ale rozhodně se ti dva musí navzájem líbit... každý máme svůj typ a on byl přesně ten můj... hnědé vlasy, hnědé oči, vyšší sportovní postava, teď ještě, aby splňoval to ostatní, co se týče charakteru, myšlení a povahy... kolikrát jsem si říkala, jestli nemám vysoké nároky... podle profilu to odpovídalo přesně mé představě o partnerovi... nenapsala jsem však žádný vzkaz a nenechala ani stopu... počítala jsem zkrátka s tím, že mě uvidí v návštěvách jeho profilu a pokud ho zaujmu, tak se mi ozve... druhý den mi tam zanechal stopu a potom následoval vzkazy... vyměnili jsme si ICQ a nějaký čas si psali... začátek však nebyl zrovna šťastný, protože jsme měli oba dva nějaký špatný den a docela slušně se pohádali... pak jsme se však jeden druhému omluvili a to mě přimělo k tomu, abych setrvala a pokračovala dál... asi po měsíci jsem sama navrhla, že bychom se mohli sejít... bylo to takové trošku nečekané, ale on to kupodivu přijal a za pár hodin jsme měli mít sraz... mezitím jsme si od rána psali sms, které měly takový tajemný nádech... oba dva jsme se v nich zmínili o tom, že dnešní večer bude kouzelný... ani nevím, proč jsem to napsala, prostě mě to z ničeho nic napadlo... jako bych cítila to, co bude následovat... blížil se večer a já se začala rozmýšlet, jestli mám nebo nemám jít... nakonec jsem se to snažila odložit, ale on se nenechal jen tak odbýt... na schůzku jsem šla plna očekávání... naše pohledy se setkali a oba dva jsme se na sebe usmáli, to bylo první, co mě přesvědčilo o tom, že jsem nepřišla zbytečně... šli jsme si sednout do 13 a já si uvědomila, že jsem se na to moc vhodně neoblékla... měla jsem na sobě svetr až ke krku, což bylo trošku svazující nehledě na to, že se tam pohybovala spousta málo oděných holek... usedli jsme ke stolu a Laďa šel objednat láhev bílého vína... začali jsme si povídat... bylo to nenucené a hlavně příjemné, protože jsme pomale začali zjišťovat to, jak dobře se navzájem doplňujeme... pak už jen dlouhé čekání na to, kdo udělá první krok... nechala jsem to na něj a tak ten první polibek padl o něco později, než bych čekala... na druhou stranu mi to však nevadilo, protože nebylo kam spěchat... líbilo se mi, jak se na mě díval a pozoroval každý můj pohyb... byl to večer plný vášně, který splnil naše očekávání... druhý den jsme se viděli znova... připadalo mi, jako bych ho znala déle a toužila jsem po tom s ním trávit i další dny... dnes jsme spolu už přes měsíc a já jsem nejen šťastná, ale i zamilovaná... a nebýt toho, že se ta naše schůzka neodložila, tak bychom se nejspíše nesetkali... a to mi řekl i on sám... že měl pocit, který mu našeptával teď nebo nikdy... oba dva sice uznáváme stejné hodnoty ve vztahu, ale co se týče způsobu života, tak ten máme trošku odlišný... což je dobře, protože se ráda naučím něčemu novému nebo se podívám tam, kde jsem ještě nebyla... nejhorší však na tom všem je, že právě v době, kdy jsem s žádnými závazky nepočítala a chtěla odjet do Anglie, se objevil on a tím i důvod, proč tu zůstat... nechci odmítat nebo snad utíkat před láskou, když se mi tak dlouho vyhýbala... čeká mě důležité rozhodnutí, kterého bych později nechtěla litovat... snad mi ten osud opět pomůže a stane se něco, co mi to usnadní...

26.10.2012, vikend, ktery mi zmenil zivot, ale co bylo pred tim vsim...Byla jsem tak nejak rozhodnuta po vsech ne uplne vydarenych vztazich, znamostech, za to zkusenostech, zustat sama, proste jsem na vztahy v tu chvili "rezignovala", ale jak se rika, clovek mini a zivot meni, 17.října jsem dostala vzkaz, v profilu nemam uvedeno odkud jsem, takze nemel tuseni, ze nas deli par km, psalo se, psalo, vymenili jsme si čísla...., ale clovek ma porad v hlave myslenku varianty, ze se to pri osobnim setkani muze vyvrbit naopak, clovek nezazehne tu pomyslnou jiskru pouhymi pismeny, ale jen opravdovym setkanim, ktere jsme naplanovali.Ani jsem nebyla nijak zvlast nervozni, prekvapive, ale kdyz jsem dostala nadhernou kyti a prvni polibek, tak jsem trochu nervozni byt zacala, asi ze sebe same :D.Prvni spolecny a mimoradne krasny vikend byl za nami a proste laska, ac jsem myslela, ze uz to jen tak nezaziju, na tohle jsem cekala sest let a on se objevil a nikdy za nej neprestanu byt vdecna.Dalsi vikend, temer neplanovany, v podstate na otocku, ale opet vyjimecny a ja si byla jista tim, ze jsem se zamilovala tak, ze to predcilo i mou prvni lasku, coz pry neni mozne, ale jsem zivoucim dukazem :).Planujeme si predvanocni dovolenou a "novorocni" tyden na horach...Vztah na dalku neni zadna sranda, coz jsem vedela od zacatku, chybi, kdyz ho potrebuju a chtela bych ho polibit, ale zase vim, ze bude den, kdy se na me usmeje, polibi me, usne vedle me a krasne me probudi(vstava ale sakramentsky brzy :D grrrrrr....:)) a za to mi tohle vsechno stoji, nasla si me ma lepsi a drazsi polovicka a ja mu za to dekuju, dela me lepsim clovekem nez jsem kdy byla.Umime spolu travit cas, mame si co rict, umime se spolu smat, bavit se, jeden na neco mysli a ten druhy to za nej rekne/napise, mame spolecne sny, prani...je mi proste vsim.Chobotnicko :D :D :D, miluji Te...celym svym ja

Hezky vecer preji vsem,co hledate sve stesti.Ja ho nasla prave tady.Proto dekuji,ze tato seznamka existuje. EELLINKA a WLADO

Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že seznamku každou chvíli opustím.Zklamaná přehnanými požadavky mužů nebo vůbec jejich přístupem k životu.Upřesnila jsem profil na doporučení štětěstíčka a najednou jsem dostávala odpovědí víc a já se mohla rozhodnout. Děkuji Štěstíčko, vybrala jsem si.
První setkání bylo smluveno před kavárnou. Před srazem jsem absolovala pracovní jednání, jenž skončilo o něco dřív a já dorazila s velkým předstihem. Venku zima, čas pomalu ubíhal,výkladní skříně okoukané.Jak to však vymyslet,abych předešla trapné situaci při seznamování v restauraci a zároveň užít toaletu,kterou jsem nutně potřebovala navštívit.Napsala jsem zprávičku, že si dám kafé a svého vyvolného po jeho příchodu prozvoněním na mobil vyzvednu.
Klaplo to.Přivítání,polibek, další kafé. Příjemný,pohledný muž,jeho pohled na život,vůně napovídaly o dalším setkání.
14.2. na Valentýna jsem věděla, že je to ON, kterého jsem hledala.A Valentýn? Překrásný.Mnohé asi zklamu,dlouhé rozepisování o první schůzce a nyní pár strohých řádků.
Důvod?Douufám, že zde nejsem naposledy a budu moci napsat o nás, o páru,o našich dalších krocích. Jsme oba velmi šťastni a snad nám už nic nepřijemného nevstoupí do života a v případě ,že se objeví nová svízel,zládneme ji,ale už SPOLU.
Tak se zatím loučím ŠTĚSTÍČKO, díky za pomoc a teď je to na nás,jaký kus cesty spolu urazíme.

Dva vzkazy Tvé zůstaly tu zprvu bez mé odezvy,
Ty jsi ale nevzdával to, počkal jsi si těch pár dní...
počkal jsi si na odpověď a potom na zprávy další,
ze kterých se dalo tušit, že nám cosi hezkého tu raší.

Pochybnosti které měla,
váhala, zda se s ním setkat,
rozplynuly už se zcela,
když pohledem jí začal laskat...
laskání těch modrých očí snoubilo se s něhou v hlase,
kolena se podlamují, zase věří lásky kráse...
lásky která zrodila se zprvu jenom ze slov pouhých,
a začla se prohlubovat silou jejich velké touhy...
touhy, co se naplnila jedné noci plné něhy, vášně,
kdy se duše spolu s těly propojily,
a teď je nám neskutečně krásně.

I když oba věříme v sílu osudu, rádi bychom poděkovali Štěstí za to, že nám umožnilo se poznat a zkrátit tak to nekonečné čekaní na pravou a opravdovou lásku.
Přejeme hodně štěstí i dalším čekatelům na lásku.
Lucík a Dave

Už je to tak dávno, že si bohužel přesné datum nepamatuji. Nevím proč, ale napadlo mě po všech nezdarech v mém hledání životní lásky, že se zaregistruji na Štěstí a zkusím si svou lásku najít právě tady, ale abych řekla pravdu, nevěřila jsem tomu. Projížděla jsem profily a narazila na profil s nickem DzonyS,tak se mi zalíbil, že jsem mu nechala „můj první dojem“ – pozvání na kafíčko. Netrvalo ani den a Honza (jak se mi představil) mi napsal, kdy zajdeme na tu kávu. :D Byla jsem z něj úplně unešená. Měnili jsme si vzkazy s maximálním počtem znaků a to nám povětšinou ani jeden nestačil. Po pár dnech strávených u vzkazníku jsem věděla, že je to ON. Milovala jsem ho a to jsem Honzu ještě ani neviděla. Po pár týdnech jsme se sešli. První rande bylo to nejkrásnější jaké jsem kdy zažila. Sice mě svíral neskutečný pocit strachu a otázky typu „Co když se mu nebudu líbit?“ jsem omílala pořád dokola. Při setkání jsem propadla jeho kouzlu úplně. Jeho nádherné oči mě učarovaly tak, že jsem byla celá zaražená, nemluvná,… Šli jsme do vinárny a po skleničce výtečného vína, jsme šli do Divadla na muzikál Chicago. Domů jsem se dostala s Honzovo doprovodem kolem desáté hodiny a až do půlnoci, kdy Honzíkovi ujela poslední tramvaj, jsme stáli před domem. Od té doby jsem se na něj tak strašně těšila… Jsem moc ráda, že jsem se na štěstí zaregistrovala a díky Vám svého Honzu (sice bez koně) našla. Chci říct všem holkám a vůbec všem lidičkám, co tu hledají svou lásku, nevzdávejte to. Ano narazíte tady i na ty, kteří z toho mají jen legraci nebo hledají pouhopouhý sex, ale vy hledejte dál. Určitě Vás Vaše Štěstí potká. Už se s Honzou schylujeme k ročnímu vztahu + 2 měsíce k tomu, a já jsem nejšťastnější holka na světě. Honzík mi moc pomáhá a když je mi zle, drží při mně. Miluji Tě a moc Ti děkuji, že tu pro mě jsi. Už nikdy nechci být s nikým jiným, chci zestárnout jen s Tebou.

Ahoj milá štístka , tak nevím jak začít je to už skoro dva roky co jsem potkal své štístko 16.3.2013 jsem napsal svůj první vzkaz své nynější lásce trvalo skoro měsíc něž mi odepsala skoro jsem to vzdal, ale ozvala se po měsíci přijala mé pozvání na kávu. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že opravdu přijede a potkáme se, když jsem uviděl autobus nevěřil jsem svým očím uviděl jsem ženu, kterou jsem znal pouze z fotek a písmenek. Bylo to jako sen prostě byla tady já jí podal ruku a dal jí pusu bylo to jako kdyby jsme se znali dlouho. Proběhla 3 schůzka a už bylo rozhodnuto ....proběhlo stěhování a dnes už jsme spolu a jsme štastní a oba vzpomínáme jak probíhalo naše seznámení na štěstí a jsme velice rádi, že jsme na štěstí setrvali. A věřte ne bone naše láska je čím dál silnější a vtah krásnější prostě Štěstí ze štěstí byl náš OSUD. Děkujeme seznamce štěstí za náši krásný a pevný vztah.

ahoj tady karel opustila mne pred 4 lety partnerka dlouho sem hledal az sem nasel lenicku na www.stesti dlouho jsme si volali psali az se ke mne nastehovala s dcerkou sem moc stastnej mame spolu dva bajecny kluky jakoubka a honzika a loni jsme se vzali

Byl to nejkrásnější vztah v mém životě a nikdy na něj nezapomenu...
Krásné letní odpoledne... Maruška byla mladá holka toužící po lásce, Jura kluk zklamaný láskou... Vlastně to byla Maruška, která dala podnět k rozhovoru - napsala:"ty jo, takovej nádhernej kluk a on nemá holku?" - a tady to všechno začalo... Maruška znala Juru od vidění a vždycky se jí moc líbil, ale seznamka jí dala možnost poznat ho blíž - osobně... Povyměňovali si čísla a hned na druhý den pro ni přijel autem - byl oslňující a hladový, takže se rozhodli, že zajdou do restaurace - najedli se, napili a Jura jako správný gentleman zaplatil... Ale nebylo jim to málo - zašli do baru, tam si dlouho a dlouho povídali, u baru se div neservali kvůli placení a boj vyhrála Maruška, protože zastávala heslo - jednou já a jednou ty...
Večer o tom dni přemítala - Jura byl prototyp dokonalého muže pro ni - pozorný, gentleman, vtipný, optimistický a byl zblázněný do indiánů... - Maruška dobře věděla, že na takového kluka nemá a když ji k sobě pozval domů,že si spolu zahrajou na gitáro - nenapadlo ji, že by mohlo jít o něco víc... Jelikož přijela autem místo alkoholu dovezla alespoň rychlé špunty, což daného kluka velmi potěšilo i překvapilo... Zalezli si k němu do pokoje a hráli a zpívali a když už jim to stačilo, bouchli šáňo a jen tak leželi a koukali se do stropu, Maruška tak moc se ho chtěla dotýkat, obejmout ho,jen tak ležela a čekala- až přišla ta osudová věta: "klidně se můžeš přitulit jestli chceš..." Maruška neváhala, spočinula hlavou na jeho krásných ramenou a nos zabořila do jeho dlouhých voňavých vlasů - všude kolem plály svíčky, voněl čaj a on - přitiskla se ještě blíž - řekl ji, že to na vztah nevidí - zaregistrovala to, ale toužila být s ním - aspoň chvíli... Přikývla, nosem ho pohladila po tváři a začali se líbat - bylo to tak nepředstavitelně krásné - ona a on... Ráno v pět odjela domů a v půl osmé naklusala do práce - celý den usínala, ale cítila se krásně - ještě ten večer se znova viděli oba unavení jako plyšáci... Jak se k ní choval? krásně,ale vystupovali před ostatními jako kamarádi... Když se loučili před jejím domem, znovu se políbili... Marie byla zmatená, zároveň ta nejistota ji vzrušovala - dodávala tomu jakýsi tajemný nádech... a tak se scházeli ve věčné nejistotě... Dokonce ji představil svým kamarádům, ale ona před nima dělala jakože nic, protože přeci ji na začátku říkal, že to na vztah nevidí - a to ji na konci vyčítal...
Bylo to krátké - jak moc krátké a přeci to stále bolí, když potkáte chlapa - dokonalého, hodného a uteče vám mezi prsty - samé výmluvy - budeš v Praze najdeš si někoho jiného atd.
Věřím tomu, že láska může přetrvat, ikdyž ten druhý je na míle daleko... Jestli s ním jsem? - ne, nechtěl to - ale navždy zůstane v mém srdci - léto s indiánem člověk zažije jen jednou v životě.
A proč jsem to vůbec psala? Abych Vás přesvědčila o tom, že všude se dá narazit na vysněného partnera i na seznamce - na té seznamce, kam jsem myslela, že chodí jen "trosky" - přeji všem hodně štěstí - třeba tu naleznete toho svého - třeba tu já naleznu znovu toho "svého" - třeba tu naleznu lásku...

Jsme lidi středního věku kteří už mají v životě něco zasebou,díky vaší seznamky štěstí,jsme ho opravdu měli,chceme Vám moc poděkovat a popřát i ostatním aby měli vživotě takové štěstí taky,oba jsme prožily velká sklamání a bolesti už jsme neveřily že může být něco tak hezkého jako láska dvou lidí.Co ktomu ještě dodat,určitě už se neopustíme a po životních zkušenostech si budem vážit jeden druhého.DĚKUJEM ROMAN A LENKA.

Milé Štěstí i jeho uživatelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh nekonečné lásky.Byla jsem dlouho sama a není to moc fain. Chodil k nám kamarád ze sousedství a vyprávěl mi šťastně svůj příběh seznámení na těchto stránkách. Našel zde partnerku bez níž si již nedovede představit život. Jednoho krásného večera když mi bylo moc smutno zrovna přišel.Chvíli mne poslouchal a pak mi řekl prosím tě proč si někoho k sobě nenajdeš? Byla to podivná otázka při mé práci je to dosti vyloučená věc. S klientama se neseznamuji jinak nežli pracovně. Nabídl mi vytvoření profilu u Vás a já nakonec souhlasila s tím, že je to stejně blbost.Nebyla .Jedním s mužů které zaujal můj profil byl Milan chvíli jsme si spolu psali, pak volali, pak přijel. Bylo to neuvěřitelné oba jsme měli pocit, že se známe 100 let a jednu zimu zamilovala jsem se do něj snad ještě ten večer. Bylo to naprosto úžasné a to už mi dávno není dvacet let a jemu rovněž né.I když je o něco mladší nežli já nevadí nám to .Dneska si již nedovedu představit život bez něj a tak Vám musím říci to, co jsem řekla svému kamarádovi, díky Vám! Děkuji za to, že jsem vašim prostřednictvím mohla poznat toho nejkouzelnějšího muže na celém světě, díky Vám za svou lásku a za nový život plný kouzel a krásna. Prostě děkuji za to, že jste a přeji Vám spoustu dalších šťastných párů, kterým pomůžete se potkat Ina.

To že jsem poznala svoje zlatíčko, je vlastně zásluha mojí mamči.Neustále mě nutila se na vaší seznamku podívat a zaregistrovat.Já, abych měla pokoj a mamka klid na duši, jsem se zapsala.Sama jsem ale stejně nevěřila,že by se mi mohl někdo ozvat,natož chtít se se mnou sejít.Postupně mi ale začaly chodit nějaké nabídky.Vyšlo to krásně, 1.5. jsme se poprvé viděli.Přišlo mi to romantické,květen-lásky čas.Poseděli jsme v kavárně nad konvičkou čaje.Já jsem pak musela domů a Daneček do práce.Rozcházeli jsme se s tím,jestli mě může ještě vidět.Další víkend,když se vrátil z práce,si pro mě přijel a strávili jsme spolu další krásný víkend.Obvykle ode mě každý hned utekl.Ale Danda i přes všechny mé problémy zůstal-prý se bez boje nevzdává.Teď 1.listopadu to bude 6měsíců co jsme spolu.Máme skoro zařízený byt a je nám spolu moooooooc hezky.
Už jsem házela flintu do žita, že nadosmrti zůstanu sama a opuštěná.Ale není to tak.Našla jsem svoje zlatíčko a už ho nehodlám pustit.Ještě krásnější je to,že je to oboustranné.To se mi v životě stalo poprvé,aby mi někdo vracel lásku,kterou dávám já.
Chci tím říct-neztrácejte naděje.Je to sice dlouhá cesta, ale stačí na chvilku denně sednout k pc a odepisovat na zprávičky.Každému někdo napíše a třeba to bude zrovna TEN PRAVÝ.Všem držím pěstičky Andrea

Chtěl bych vám povědět jeden zvláštní příběh, který je pro mě dodnes stejně neuvěřitelný jako před jeho naplněním.Jednoho všedního dne, kdy venku pršelo a uvnitř bylo stejně tak dusno jako za oknem, jsem úplnou náhodou rutinně brázdil internet a jak tak brouzdám po štěstí, najednou jsem objevil profil, který mě okamžitě zaujal...Už když jsem uviděl fotku, tak jsem si říkal: "Copak je to za nádhernou slečnu s úžasným úsměvem, plnými rty a šibalským výrazem...Byl jsem z ní úplně paf...pak jsem si pročetl profil...V hlavě se mi honilo, že to musí být velice inteligentní slečna, protože to co o sobě píše má hlavu i patu, vystihuje hlavní a důležité věci, je to zábavné a rozhodně ne nudící...Už jsme tu měli pár faktorů, které mě utvrzovaly v tom, že téhle slečně musím napsat...Sice jsem si říkal, že mě asi nebude chtít, ale na druhou stranu proč to nezkusit...Kdo nic nezkusí, nic nemá...Takže jsem se odhodlal napsat vzkaz..Pozor velký krok...Dostalo se mi odpovědi a už po pár větách jsem poznal, že můj instinkt se nemýlil...Inteligentní, rozumná, cílevědomá, vtipná...No v podstatě nebylo o čem přemýšlet...Na poslední chvíli jsem si všiml, že tato nesmírně sympatická slečna je až z Plzně (žádný problém...nezastaví mě nic...nechám se vést srdcem)..Nabídl jsem jí po krátké korespondenci, že za ní přijedu...Můj názor je takový, že není na co čekat...Sympatie byly a čím delší odkládání, tím zbytečnější napětí a čekání a s ní spojená nervozita...K mému údivu mou nabídku přijala...Takže jsem se vybaven pouze pár korunami vydal na tříhodinovou pout´..Cesta ubíhala velice rychle a já se hrozně moc těšil...nebyl jsem kupodivu ani tak nervózní z pocitu, že se jí nebudu líbit, jako z toho, že prostě nepřeskočí ta pomyslná jiskřička lásky a já budu stále sám a navíc proběhne úplně zbytečný den...Ale strachoval jsem se naprosto zbytečně...Už když jsem vystupoval a zahlédl ji, tak se v oblacích náhle zablýsklo a mnou projel velký výboj energie...Úplně mě oslnila její přirozenost...V okamžiku prvních vět jsem ihned zjistil, že se určitě nebudeme nudit a že to bude dobré...Ted jen neudělat nějakou koninu...Na to jsem expert...Vše probíhalo nečekaně dobře a ve mě se rychle rodil pocit, že z mé strany by určitě nezůstalo jen u kamarádství...Ale vůbec jsem si nebyl jistý, jak to cítí ona a nechtěl jsem nic zkazit...Uběhla asi tak hodinka a já už jsem přemýšlel jak to udělat, abych jí políbil, protože po tom jsem opravdu začal ohromně toužit...Ale den byl teprve na začátku a hlavně jsem se cítil naprosto přirozeně jako kdybych jí znal už roky..vše probíhalo nenuceně a já se cítil jako v bavlnce...Za ten den bylo nespočet nádherných okamžiků a kdybych je měl všechny vyjmenovat, byl bych tu asi hodně dlouho...Zmíním tedy tři..Prvním a přenádherným byl výstup na vyhlídkovou věž...Úmyslně jsem jí pod záminkou ochrany před pádem nechal jít před sebou, abych si mohl důkladně prohlédnout dolní partie jejího těla pěkně zblízka a při případném zaškobrtnutí by mohl proběhnout i fyzický kontakt...Když jsem byli nahoře a prohlíželi si krásy Plzně, tak jsem velice vážně uvažoval, že se pokusím jí dát polibek..Jenže jsem měl strach z neopětování a tak jsem to raději neudělal…Ale byl to velice trýznivý pocit a projíždělo mnou zvláštní, ale přesto nádherné napětí. Druhým okamžikem bylo posezení v parku….Už tam se objevovaly silné signály vzájemné náklonnosti, ale přesto jsem nebyl ochotný riskovat tu chvíli k pokažení všeho…Ale v okamžiku, kdy jsme byli o sebe opření, jsem byl jen malinký kousíček od jejího políbení….Ale má chvíle měla teprve přijít…Celý den jsme si báječně užili a blížila se chvíle mého odjezdu…Nechtěl jsem odjet, ale bohužel jsem musel…Nejprve jsem myslel, že můj plán na závěrečný polibek je v troskách, protože se přidala její kamarádka Jana. Myslel jsem, že je to úmyslný úhybný manévr, protože se jí nelíbím a chce se vyhnout právě té chvilce, kterou jsem tolik plánoval…V tu chvíli jsem zapomněl na všechny ty signály z celého dne…Ale když už jsem nedoufal, její kamarádka odešla a nechala nás o samotě a přišla nejsilnější chvíle celého dne…Srdce v mé hrudi se rozbušilo na plné obrátky a při slovech „tak ahoj“ mě uchopila jemně za ruku a já jsem ani nevím jak vtisknul jejím rtům dlouhý polibek, který ve mne začal vařit snad všechnu krev a tělesná teplota mi stoupla na kritickou hodnotu.Naprosto úžasné.-)….ale pořád jsem si nebyl jistý…napsal jsem jí sms a na cestě zpět jsem čekal na odpověd…Splnilo se mi do puntíku vše co jsem od tohoto dne očekával….Nyní jsme spolu již přes měsíc a začíná se vyvíjet krásný pevný vztah…Jsem naprosto spokojený a doufám, že se nic nepokazí a já ji budu stále moci dělat radost a plnit její přání…..

Byla jsem skoro 18 let,šťastně vdaná.Manžel mi náhle onemocněl rakovinou a po roce boje, nemoci podlehl.Najednou se mi změnil celý život, nejen mě,ale i mým dvěma dcerám.Ztratili jsme nejbližší osůbku, co jsme měli.A já měla chuť přestat žít,vše asi skončilo,říkala jsem si, ale nemohla jsem život ukončit ,mám dcery, které mě potřebují a já je.Jednoho dne jsem sedla k počítači a rozhodla se dát si svůj profil na štěstí.Nic jsem od toho neočekávala....jen jsem chtěla zkusit,zda se někdo ozve.A ozval...napsal, já mu odepsala a sešli jsme se na kafe,hned ten den.Seděli jsme na kafi od půl 6 do půl 11.Pořád jsme si měli co říct.Byl to pěkný večer a my se rozhodli, že to zopakujeme.A opakovali...jednou ,dvakrát,třikrát.Bude to skoro 2 měsíce a my se stále scházíme a máme si pořád co říct, je nám spolu dobře a já se zase cítím šťastná.Těším se na každý den co budeme spolu,při každé schůzce mám takové krásné, hřejivé mrazení a pocit, že je tu někdo na kom mi moc záleží....snad to taky tak cítí.Nevím nemohu mluvit, za něj.Otevřel mi nový svět,poznávám,že jsem zase žena a má cenu zase žít a radovat se, z každého dne a rána co výjde slunce.A to je přece na tomto světě důležité,být zdravá a šťastná a dělat šťastné lidi kolem sebe na, kterých vám nejvíce záleží.A to je náš příběh ze štěstí....nevím jaký to bude mít konec, jak dopadne náš vztah, ale vím jedno....chceme být šťastní oba a budeme pro to dělat vše.Pro nás a naše děti.ŽIVOT JE PŘECE TAK KRÁSNÝ máme proč tu být a žít jej.

Psal se 6. prosinec 2014, už jsem si nedávala šanci, že zde někoho poznám. Na můj profil mi psalo mnoho mužů, ale nějak mě žádný neoslovil. Až on, sice jeho řádky měly pár hrubiček, ale líbil se mi svoji upřímností. Nebyl to vůbec můj typ, modrý oči, světlý vlasy, úplný opak, se kterým jsem měla dítě a přesto mě zaujal. Svým příběhem, nevím... Všichni ostatní to vzdávali poté, co jsem se odmítla ihned sejít a on vyčkával. Psal se 4.leden 2015 a my jsme se setkali. Stál u kašny s červenou růží, pak následovala kavárna, kde mi po 5 hodinách sdělil svůj životní příběh, který se tak podobal mému. Od té doby jsme spolu a už ted vím, že je to láska mého života. Úplné jiný, úžasný človíček se srdíčkem na pravém místě a co víc, přijal mé dítě, které není zrovna andílek a je to s ním těžké Těšíme se na společný život a uvidíme... necháme se překvapit...
V+R
P.S. Všem vřele doporučuji. Nevzdávejte naději, protože ten pravý nebo ta pravá skutečně někde čeká...

Tak jako plno jiných prázdných srdcí hledajících to své štěstí na stejnojmenné seznamce,jsem i já zkusil svěřit
svůj osud ne do něčích rukou,ale právě internetové
seznamce.Tu kterou jsem si vybral a jak jsem se přečetl
z příběhů zde uvedených pomohla najít to své štěstí
lidem,kteří by se v běžném životě ani nesetkali nebo by
kolem sebe třeba jen prošli a nikdy by se nedozvěděli,
že kolem nich prošla láska,dost možná i láska na celý
život...
Můj příběh začíná opět jako u většiny osamělých co jsou
tady,posíláním vzkazů vybraným protějškům i přijímáním
vzkazů od těch co zaujal můj profil a zkusili mi napsat.
Já jsem byl spíše ten co čekal až mu nějaká holka sama
napíše a podle toho co jsem se mohl dozvědět z jejího
profilu,jsem se rozhodl jí buď odepsat nebo ne.To samé
jsem dělal i na přímou žádost o seznámení,kdy už se
holka většinou chtěla seznámit přímo a ne se jen jak se
říká "oťukávat" posíláním vzkazů.Jenže kolem vzkazů se
to tady všechno točí a to že se chce někdo seznámit už
přímo ještě neznamená,že se spolu hned sejdem nebo
dokonce budem chodit,aspoň u mě to tak nebylo.Když už
mě zaujal profil některé holky tak to samo o sobě ještě
nestačilo,musel jsem ji nejdřív poznat a pak se až po
případě setkat.V tom jsem viděl určitou výhodu tohoto
druhu seznamování,že člověk už tak nějak ví do čeho jde
a nehrozí rande úplně naslepo,kdy může být člověk třeba i zklamaný.
Poznal jsem tady dost holek,některé zůstali kamarádkami
se kterými si doteď občas napíšu a jiné jak přišly tak
zas odešly a už se nikdy neozvaly.Jednou jsem měl to
svoje štěstí už na dosah,ale tenkrát jsem ještě nevěděl,
že je to ta,která skončí v mém náručí a zaplní prázdné
místo v mém srdci.Když se mi Markétka tak se jmenovala,
poprvé ozvala,hned mi poslala žádost o seznámení a já
jelikož jsem si v té době byl hodně blízký ikdyž jen
přes seznamku s jinou holkou-Dominikou,jsem tuto její
žádost o seznámení odmítl.Odmítl aniž bych nějak třeba
podrobně studoval její profil nebo s ní navázal kontakt.
S Dominikou jsem si psal dál až do doby,než se to mezi
námi pokazilo dřív než došlo,mohlo dojít k setkání.
Ikdyž jsem si s Dominikou hodně rozuměl a dost jsme se
sblížili tak podstatný problém a musím říct,že spíš pro
mě,byla vzdálenost co nás rozdělovala.Jí to ani tolik
nevadilo,mě bohužel ano.Ale to nebyla ta věc kvůli níž
se to mezi námi pokazilo a omezili jsme spolu kontakt.
Tu věc tady ani rozebírat nechci,ta se týkala jen nás
dvou a dělám to i s ohledem na ni,když už ji ve svém
příběhu zmiňuji.Jednoho dne jsme si přestali psát úplně
a já jsem byl tam,když jsem začínal,na samém začátku.
Po tomto jsem nějak neměl náladu na seznamování a holky
spíše rovnou odmítal,ale s některými z dřívějška si i
nadále psal.Jenže to byly takové ty vzkazy jednou za
dva-tři dny apod.Kolikrát už jsme si neměli ani co říct
a omezili to jen na obligátní větu-jak se máš...Přesto
jsem se nevzdával naděje,že přijde ta kvůli které jsem
se tady na seznamce objevil,ale ona pořád nepřicházela.
Jenže v tom jsem se hodně mýlil a doteď mě to mrzí,
protože kdybych tenkrát...jako kdyby těch kdyby už tak
nebylo v našem životě dost.Jak už jsem psal předtím,
Markétka se mi ozvala v době kdy jsem ji odmítl spíše
automaticky než,že bych to udělal z důvodu,že by mi
nějakým způsobem snad nevyhovovala.Jednoho dne asi to
bylo ze zvědavosti?koukla na můj profil znova a já
jsem se podíval na její,tentokrát už mnohem lépe.
Zjistil jsem,že už tam měla i fotku,kterou tam předtím
neměla a věci,které o sobě uvedla do profilu mě zaujali
natolik,abych se jí sám ozval.Byl jsem si vědom,že už
jsem ji jednou odmítl a ona si to bude nejspíš dobře
pamatovat,ale i přesto jsem zkusil své štěstí a ono to
vyšlo!Přestože si pamatovala,že jsem ji už jednou
odmítl,nevadilo jí si se mnou psát a postupně se tak
sbližovat.Dokonce se ukázalo,že bydlí kousek ode mě
a to rozhodlo.Po pár dnech jsem jí navrhl,že se sejdem
a ona souhlasila.Byla to první holka se kterou jsem se
na seznamce sešel a pro mě to byla hned trefa do
černého.Hned jak jsem ji poprvé uviděl jsem věděl,že
jsem se zamiloval.Pěkně se mi s ní povídalo a bylo nám
spolu oběma moc fajn takže další schůzka na sebe
nenechala dlouho čekat.Myslím,že oba cítíme to samé a
jeden bez druhého už nechcem být.Ona je ta na kterou
jsem myslel,že už nenarazím,láska co zaplnila prázdné
místo v mém srdci.Já jsem jí o svých citech už řekl,
Markétka je v tomto směru opatrnější,protože při
předchozích seznámeních zažila jen zklamání.Ale myslím,
že časem jí úplně přesvědčím,že mi může plně důvěřovat
a uslyším od ní slova,která já jí říkám už teď-Markétko
miluji tě a chci být jen s tebou
PS:díky tobě jsem šťastný(-:,děkuju za to že JSI

Nevím jak začít, přemýšlela jsem jestli sem mám napsat, ale něco uvnitř mi říká napiš a poděl se i s jinými které třeba sní o princi na "bílém koni",tak jako jsem snila Já…
Náš příběh je fakt jako z pohádky a nikdy bych nevěřila, že zrovna mě se to může stát! Měla jsem v životě smůlu snad na všechno
Na štěstí jsem se zaregistrovala jen tak z nudy, s kolegyněma v práci jsme štěstí.cz probíraly, projížděly profily a komentovaly….nakonec mi to nedalo a já si vytvořila svůj profil, nejdřív bez fota a jen tak jsem divila, kolik vzkazů mi přišlo,začalo mě to bavit Vložila jsem si tam fotku a vyplnila kolonky (pravdivě) co kdyby náhodou S fotkou to bylo ještě lepší vzkazy se jen množily více
Na chlapy jsem nikdy neměla štěstí, ikdyž jsem o ně neměla nouzi, mohla jsem mít skoro každého na kterého jsem si ukázala, ale nic pro mě, pro moje srdíčko! Měla jsem 2 větší vztahy a hned ten první dva a půlletý mě připravil o všechny hezké iluze, ten druhý šestiletý ( itálie a několik rozchodu a zase lepení už bylo nad moje síly) tento byl snad ještě horší a moje psychika byla úplně na dně…Už jsem si myslela, že neexistuje snad žádný chlap podle mých představ! A smiřovala jsem se s tím, že asi budu sama. Nechtěla jsem mít jen tak někoho, jako abych nebyla sama a něco lepit! Po nějakém čase jsem se zaregistrovala na štěstí a do kolonky jsem napsala "nevěřím, ale na druhou stranu si říkám,proč to nezkusit" psala jsem si s pár klukama , jako kamarádka a ani se s nima nesešla,ale byli asi 4, které jsem chtěla poznat osobně se kterýma jsem se osobně sešla, ale dopadlo tak jak jsem si myslela, že dopadne - katastrofa,v půlce každého setkání sezení u limonády, jsem chtěla odejít,vydržela ze slušnosti a hned co jsem nasedla do auta a odjížděla,mazala tel a vše z hlavy !! Stačilo mi vždy jen 5 minut a já věděla, že ztrácím čas a která bije) ikdyž po písmenkách to bylo docela fajn, ale zjistila jsem, že většině jde jen o "jedno" byla jsem zhnusená a nenáviděla chlapy.Pak na tyto stránky zanevřela a nepřipojovala, byla to ztráta času!Po nějaké době jsem se zase připojila odepsla na pár vzkazů a chtěla profil smazat (vždycky jsem si říkala,jaká je to blbost, seznamovat se přes internet, že to není možný a že seznámit se "normálně" a né přes virtuální svět je určitě lepší,ale zkušenosti seznámit se "normálně" nebo přes internet byli vlastně pro mě stejný!!Musím podotknout, že já chlapy NIKDY nebalila, nelovila,nechala jsem tomu volný průběh a na nic netlačila!!
Jak říkám profil jsem chtěla smazat, naposledy jsem ho otevřela a v duchu si řekla přečtu poslední vzkazy, zasměju se tomu a smažu!!Mezi těma posledníma vzkazama byl ON můj princ na bílém koni, ale to já ještě nevěděla) Otevřela jsem jich pár a postupně mazala až na jeden,který mě zaujal,který mi něco říkal,tomu odepiš, byl to takový normální obyčejný vzkaz,ale něco mi říkalo odepiš, koukla se na jeho fota a nikdy na to nezapomenu, jak mi problesklo hlavou, jak jsme spolu, ale zase jsem se vrátila do reality,z té fotky na mě koukal sympaťák odepsala mu a čekala do druhého dne jestli odpoví, kdyby neodpověděl, byla jsem rozhodnutá profil smazat nadobro!!Odpověděl Psali jsme si a pomalu poznávali jeden druhého, bylo mi s ním fajn a nějak jsem se zase těšila a připojovala se jen kvůli němu, vyměnili jsme si maily a psali a psali a psali,profily na štěstí smazaly on s tím přišel, že tam něco pozměnil (zadaný) a pak jsme se dohodli, že si je oba smažeme a taky tak udělali!Já si koupila i notebook a zapojila net doma a bych mu byla nablízku!(do té doby jsem využívala net v práci nebo u sestry či bráchy) na každý jeho dlouhý a pak už krásný a pomalu zamilovávající se maily nikdy nezapomenu ..byli jsme si tak blízcí a zároveň tak daleko od sebe, rozuměli si, naslouchali jeden druhému přišlo nám jako kdybychom se znali 20 let…pak už jsme si vyměnili tel. čísla a vídávali se na skypu, propovídali jsme spolu denně 6 hod.v kuse on den a já noc byl v té době 9000km daleko! Trvalo to 3 měsíce, už jsme věděli o sobě snad všechno, ale ten první dotyk, první pohlazení a první políbení, na to jsme se oba těšili nejvíc, ale v hlavičce mi blikalo a je průser já jsem zamilovaná až po uši a to jsme se neviděli osobně jen přes webkameru, ani se mě nedotkl, jak ke to možné,ptala jsem se sama sebe. Je to jen chvilkové,pobláznění?( kamarádky si klepaly na hlavu jestli jsem se náhodou nezbláznila a že tomu nevěří a smáli se mě)Byla jsem zmatená, ale cítila jsem to, že je to ON, že on je ten pravý!! a on cítil to samé a strašně mi to dával najevo až jsem měla strach, že to skončí až se uvidíme osobně…po třech měsících našeho cvrlikání po skypu a psaní sms opravdu přijel až ke mě před barák,vyšla jsem z domu a šla k němu objali jsme se dali pusu a oba jsme cítili, že to co jsme cítili po netu a na takovou dálku, celé 3 měsíce se nezměnilo a že je to ještě lepší, jiskřilo to a jiskří do dneška) po třičtvrtě roce mě požádal o ruku a já tomu nevěřila, že ta pohádka ještě pořád je, byla jsem nejšťastnější člověk na světě! Řekla jsem ano a 15.8.2009 byl náš velký den!!Vzali jsme svatba byla jako z pohádky jsme spolu moc šťastní, spíš bych řekla, že se oba dva tak pořád milujeme,že už to víc snad ani nejde, už nejsme dva, ale jeden!Prstýnek nosí hrdě a s láskou!Teď plánujeme miminko,tak nám držte palečky a já budu držet zase VÁM)MILUJI HO a děkuji Ti štěsti, za to, že jsi mě udělal šťastnou!! Mám nejbáječnějšího manžela, kterého si snad přeje každá žena na světě! Nechci to zakřiknout, ale splnil se mi sen mám prince na bílém koni!)