Skutečné příběhy štěstí

Asi budu jedna z mnoha, když napíšu, že na netu se nedá seznámit normálně. Po několika neúspěšných seznámeních a jednom velkém zklamání, jsem si zakázala vyhledávat internetové seznamování. Vydrželo mi to 4 roky. Mezitím jsem zkusila pár inzerátů v nejčtenějších, zdánlivě nejserioznějších, novinách a taky bez valného úspěchu. Jedno odpoledne jsem vyhledávala na netu nějaké informace a štěstí na mě blikalo svou reklamou - jen jsem si pomyslela, blikat můžeš, ale mě nedostaneš. Nevím proč ta myška skočila na těch šest barevných písmenek - a už to bylo. Po chvíli jsem se přihlásila, rychle vypsala inzerát ve smyslu unavené kamarádky, která touží po vztahu a dala tam celkem pěknou fotku. Řekla jsem si, že skromnosti bylo dost, mám hezké oči, tak co. Nebudu nikoho oslovovat, bez fotky nikomu neodpovím a hotovo. Druhý den ráno jsem zde měla několik reakcí, mezi nimi i od něj s textem, že se hlásí do konkurzu. To mě pobavilo. Vyměnili jsme si 2 zprávy, v nichž jsme si domlouvali schůzku. I když jsem si uvědomovala, že jsem ještě neviděla jeho fotku, souhlasila jsem se schůzkou. Předběhl mě, napsal, že pokud ho příjmu za "přítele", otevře se mi jeho fotka. Líbil se mi. Při první schůzce působil ale velmi plaše, možná se mi už ani tolik nelíbil, celou dobu jsem pozorovala jeho typická gesta, padající ofinu, modré oči...Další dvě schůzky byly velmi rozpačité. K nim došlo jen díky tomu, že jsem zjistila, že máme společné přátele a on se přiznal, že už si mě u nich na akcích všimnul a sám se utvrdil, že jsem to opravdu já .... celý rok jsme kolem sebe chodili, dokonce jsem našla společnou fotku - on plaše seděl u vchodu a vybíral vstupné, já se bavila s jinými. vůbec jsem o něm nevěděla. Společná kamarádka mi o něm něco řekla, vlastně mi dodala odvahu s takto plachým člověkem komunikovat. Vyplatilo se. Dnes máme 4 měsíce po svatbě, snažíme se o miminko, jsme velmi spokojení, máme se moc rádi, našli jsme správnou pokličku pro svůj hrníček. On o mě nepochyboval ani chvíli, věděl, že jsem ta pravá velice rychle. Já si totéž řekla až po první společné dovolené, asi 4 měsíce po seznámení. Do té doby jsem byla pouze přesvědčená, že mi stojí za to prožívat s ním vztah co nejdéle to půjde - že to dojde ke společnému bydlení, sňatku a plánování rodiny jsem se tenkrát bála jenom pomyslet, abych si to celé nepokazila. Jsme pořád zamilovaní, dobře se nám žije a dnes už to můžu říct - Je to ten pravý. A opravdu nic neuteče. Je mi teď 35 let, jemu 37, pravá láska si nás našla i takto "pozdě". Osud to zařídil po svém - chodili jsme kolem sebe rok a přesto se našli na netu...

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Jsme dva lidi, kteří by se asi bez internetu nikdy nepoznali- já vdaná paní 31 let a on mladíček svobodný 24 let.Mé manželství už delší dobu bylo zcela disfunkční a tak jsem si jen tak z legrace vytvořila profil, tisíce nezajímavých nabídek jsem ignorovala až jednou mi někdo napsal, že jsme spolu v párech a co s tím provedem? Tak jme si psali asi měsíc přes ICQ a první schůzku si domluvili někdy okolo vánoc. Bylo to fajn, ale tehdy nás ani jednoho nenapadlo, že by z toho mohlo být něco víc.. Měsíc jsem ho neviděla, jen jsme si něco pisli samotamo na ICQ. Pak jsme se opět sešli, ale žádná jiskra, nic! zoufalá jsem líčila svůj případ kamarádkám a ty mi radily: postup od káviček k vínu v soukromí. Zlatíčko kamarádka mi půjčila byteček a on na mou nabídku" vína"
kývl. Byl to příjemný večer plný vyprávění a smíchu, ale pořád to nějak vázlo, kamarádka pak volala, že už jde domů( byli asi 2 ráno), to nás nějak potlačilo k vzájemným dotykům a skončili jsme u vášnivého líbání. (V ten moment jsem věděla že bude v posteli skvělý!)Kamarádka pak dorazila a my šli pomalu domů. Za týden jsme si ale naši schůzku zopakovali a já ,když mě vzal do náruče jsem úplně ztratila rozum! Veškeré mé předsevzetí s kterými jsem šla do manželství byla tatam. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako žena, po které někdo touží a cítila jsem se dokonalá(i když taková vůbec nejsem). Bylo to skvělé, ale i tak jsem pořád chtěla zachovat své manželství, myslela jsem na to,že je to mladíček který si chce jen užít a brala to taky tak. Jak jsme se ale vídali častěji, začínali jsme k sobě cítit něco víc než jen chtíč, bylo to úžasné ale mě to moc trápilo, nachtěla jsem tomu uvěřit. Co se nestalo z pouhé touhy se stala láska a ta mi dodala sílu vše přiznat doma a manželství ukončit. Pro mého muže to byl samozřejmě šok a určitě mě nenávidí ale myslím, že je pořád lepší říci jak to je a žít dál šťastný a ne žít ve lži. Určitě si spoustu lidí myslí, že jsem se zbláznila ale mě je to fuk, prožívám teď city které jsem naposledy cítila asi tak ve dvaceti. Tomík je úžasný člověk, který mi dodává pocit štěstí a obrovské porce sebevědomí.. Cítím, že mě miluje a doufám, že on to cítí také tak ode mne. Všem zklamaným ve vztahu přeji nalézt někoho kdo vám opět zvedne hlavu z dlaní a ukáže vám, že život není jen o marných představách, mě se to podařilo a jen se modlím aby to vyšlo!! Lásce zdar! Radka- Okrajovka

Náš příběh se začal psát tady a díky Štěstí.cz jsme se tu poznali. Oba jsme tu byli krátce. Vložila si sem fotky ze zvědavosti, kdo ji napíše a věřila ve štěstí. Na její profil a fotky dostala stovky vzkazů a reakcí, její vzhled a krása s vizáží modelky, proto poutala pozornost a zájem mnoha mužů. Chtěl jsem ji odpovědět, ale neměl jsem tu profil, založil si jej kvůli ni a napsal ji, že jsem si ten profil, založil vlastně jen kvůli ni, abych ji mohl odpovědět....z těch stovek vzkazů a žádostí o seznámení, si vybrala mne. Vyměnili jsme si pár vzkazů a hned mi odletěla na dovolenou a slíbili si, že se potkáme až se vrátí. Psali jsme si sms a jak přiletěla, druhý den jsme se sešli v restauraci a já ji poprvé uviděl. Tajil se mi dech a věděl jsem, že jsem ztracený. Málokdy bývám nervózní, ale tentokrát jsem musel z hluboka dýchat a štípnout se, věděl jsem z fotek, že je krásná, okouzlující, ale v reálu to předčilo veškerou moji představu, když jsem ji spatřil. Okouzlen její krásou a výjímečnou inteligencí, chytrostí, vzdělaností. Byl to zlomek pověstného Štěstí, jehla v kupce sena, ale my jsme se tu našli a letos v říjnu, jsem ji při porodu držel za ruku a narodila se nám nádherná holčička. Pořád si říkám jaká to byla náhoda, že jsem tenkrát spatřil její fotku a ten můj vzkaz z těch stovek, byl jiný a výjimečný, který ji zaujal. Díky vašemu portálu už nejsme dva, ale tři. Děkujeme M+S

Náš příběh začal úplně obyčejnou větou: „čauky, nechceš pokecat? Martin“. Před tím jsme o sobě neměli ani páru i přesto, že jsme se kdykoli mohli potkat na ulicích stejného města, ve kterém oba celý život žijeme. Dokonce jsme navštěvovali stejnou základní a vysokou školu (aby té podobnosti nebylo málo, tak i stejnou fakultu) a naše střední školy (jak jinak než se stejným zaměřením) byly od sebe vzdálené ani ne kilometr. Souhra všelijakých životních situací a náhod nás však svedla dohromady až o něco později prostřednictvím ŠTĚSTÍ a do té doby si každý z nás musel prožít pár nešťastných lásek a zklamání.
Asi jako většina lidí, tak ani já jsem neočekávala od seznamky nějaké zázraky, i když člověk alespoň trošičku ve skrytu duše vždycky tajně doufá a přeje si, aby to tentokrát konečně vyšlo i jemu. Když už to nejde samo, tak ať to alespoň vyjde, když už se tomu štěstí člověk snaží jít naproti, no ne? A světe div se, ono se to opravdu podařilo! Jen 6 dnů po registraci na seznamce jsem si s tajemným Martinem začala psát a 5 dnů na to už jsme měli první rande. I když jsem tomu ze začátku moc šancí nedávala a pomalu jsem hledala zadní vrátka jak z toho ven, každé další setkání nás sbližovalo víc a víc a já už se tomu pak nedokázala bránit. Tento kluk se mi nějakým zázračným způsobem přeci jen dostal pod kůži.
Dnes jsou tomu přesně na den 3 měsíce od našeho prvního rande a nerada bych to zakřikla, ale myslím si, že budu mluvit i za Marťu když napíšu, že je to čím dál tím lepší! Skvěle si rozumíme a doplňujeme se, máme podobné záliby, názory, smysl pro humor, dokážeme si povídat úplně o všem, nemáme před sebou žádné tajnosti a zábrany, máme pocit, jako bychom se znali už roky, trávíme spolu každou volnou chvilku, není dne, kdy bychom si alespoň nezavolali nebo nenapsali... a co je nejdůležitější, máme se moc rádi a oba si v tuto chvíli přejeme, aby to takhle zůstalo napořád. Teď už jen zbývá trochu tomu pomoct a nikdy nenechat tu pomyslnou jiskru, která mezi námi přeskočila, vyhasnout.
Závěrem můžu říct, že jsem živý důkaz toho, že je opravdu možné seznámit se přes inzerát s někým, kdo naprosto změní váš život a udělá ho mnohem krásnějším a šťastnějším. Někdo, kdo zlomí tu bariéru, která už z jakéhokoli důvodu brání rozvinout nějaký nový vztah, vyvede vás ze stereotypu, slepé uličky nebo začarovaného kruhu, ve kterém se pořád motáte dokolečka a bez koho už si potom ani nedokážete představit svůj další život.
Seznamka na internetu má obrovskou výhodu v tom, že se mnohem rychleji můžete v dnešní uspěchané době seznámit, takže vám všem radím: „Jděte do toho a nebojte se nějakých předsudků o seznamkách! Není to jen pro zoufalce, kteří už nevědí kudy kam, je to jen jeden ze způsobů seznámení. Nemáte co ztratit, minimálně poznáte někoho nového a pokud z toho nebude láska jako trám, tak kamarády touto cestou najdete určitě. A jednou to přeci vyjít musí, ne? Takže to nevzdávajte! Hodně štěstí na ŠTĚSTÍ!!!“

Janča

Dobrý den,

chci vám v první řadě poděkovat, jaký osud mě přivedl k mé drahé polovičce.
Živí mě česání nevěst na svatbu. Když jsem se zeptala, jaký osud je spojit dohromady a kde se poznali, řekly jen: " Na seznamce, na štěstí.cz". Když mi to takhle řekla čtvrtá nevěsta v jednom měsíci, přišlo mi divné, co za seznamku to je ?!
Po přihlášení a vyselektování "odpadu" jsem se dobrala až k jádru. Po pár schůzkách bylo hned jasno. Zaujal mne originálním nápadem na první rande a to, zajít do opery. Pak už jen společné zájmy a shodný pohled na svět jen doladil dokonalost.

Po roce mě požádal o ruku, dnes jsme půl roku manželé, koupili jsme si malý domeček za Prahou a dál plánujeme společný život.

Manžel mi sám nedávno před usnutím řekl: "Jak je možné, že jsem tě našel? Nikdy mě nenapadlo, že budu mít takové ŠTĚSTÍ."

Přeji všem šťastnou ruku při výměru !

Milé štěstí,stal se zázrak. Našli jsme se díky Vaší seznamce i když kolem sebe už nějaký čas chodíme v reálu,jen jsme se" neviděli" Díky Vaší seznamce jsme se našli a jsme oba šťastní. Hodně Štěstí na štěstí i dalším lidem ,kteří hledají......

Tak sem konečně našla to štěstíčko po dlouhý době se utápění v slzách po předchozím vztahu. Na štěstí sem se přihlásila hlavně proto, abych si tu občas s někým pokecala a dostala se na jiný myšlenky, spíš sem ani nepřemýšlela nad tím, že bych se s někým sešla...ale pak se objevil jeden úžasnej klučina, s kterým sem si formou vzkazů hodně rozuměla a psali si dlouhý a pěkný vzkazy. Nakonec sem teda svolila ke schůzce a nyní sem šťastná...nevím jestli jen náhoda a nebo štěstí, ale sem ráda. Teď už jen doufat a přičinit se k tomu, aby to vydrželo co nejdéle.

Díky tomuto serveru jsem poznal ženu svého života. Byla to láska na první pohled. Už když jsem si s ní psal, věděl jsem, že je to vyjímečná žena. A skutečně...
Naše první procházka starou Prahou na našem prvním rande byla prostě úžasná. Je to velmi citlivá a spolehlivá dívka. Věděl jsem, že někde je dívka, se kterou budeme navzájem spokojeni. A díky tomuto serveru jsem ji potkal. Láďa

Příběh jedné nekonečné lásky....
Bylo ,nebylo,je tomu již rok,co jsem zde napsala svůj
prvý vzkaz jednomu muži,který měl kouzelný úsměv na
tváři.Po krátkém dopisování jsme se poprvé sešli a to
na veřejném místě,kam jsem přijela dříve abych si
tohoto muže prohlédla nežli se setkáme.Ale i on mi
později sdělil,že smluvené místo napřed objel svým
autem,tak jak to bývá zvykem v některých filmech.
Pozval mne do zámecké zahrady v Hluboké nad
Vltavou, a ani jednomu z nás se tehdy nechtělo domů a
tak jsme se ještě podívali po okolí.Při procházce
lesním úsekem jsem zjistila,že to mezi námi pěkně
jiskří a po prvém polibku bylo jasné,že nezůstane u
této schůzky.Od té doby prožíváme spostu krásných dnů,
a děláme si radost navzájem maličkostmi,vždyt život
žijeme jen jednou a tak chytme to štěstí at pokračuje
a plní nám oběma sny,jako třeba tento týden,jdeme
poprvé do divadla,a nesmírně se těšíme na společný
víkend .Pod stromkem jsem objevila dva překrásné
obrazy na plátně,jeden bez druhého by na bílé zdi
nic neznamenal,tak jako my dva,byl to ten nejkrásnější
dárek v mém dosavadním životě,spolu s výletem do
lázní v Rakousku,kde jsme oslavili prvý rok našeho
seznámení.Těsně před vánoci mi však poslal sms,že si
chce vše promyslet a na čas se vzdát našeho vztahu,ten
den byl pro mne tím nejhorším ,nechtěla jsem tomu
uvěřit,ptala jsem se proč?Řekl jen,máš mne ráda víc,
jak má žena,kterou jsem ztratil díky zákeřné chorobě
dnešní doby.Nebrala jsem telefon,neodpovídala jsem na
sms,hledal mne v práci,sháněl po kamarádech,nikde
neuspěl,a tak sedl do auta a jel 150km do mého
bydliště,s vírou,že mne tam snad najde.Vytírala jsem
schodiště a pozdravila příchozího muže,v domnění,že je
to soused,který chce projít kolem do horního patra
naší bytovky.Byl to však ten nejdražší člověk na světě,
kerého jsem si přála tolik vidět a být s ním.V ten
okamžik řekl:To jsem rád,že jsi to Ty,měl jsem o Tebe
takový strach,myslel jsem,na nejhorší................
Zase se radujeme ze společných výletů,telefonátů,a
těšíme se na sebe,byli jsme v multikině,drželi se celou
dobu při promítání za ruce a lítali jsme v oblacích.
Nevím,zda nám to vydrží,horoskopy jsou jiného názoru,
nevěřím na ně,ale občas jen kouknu na net,jestli
se z toho,co nám tam bylo řečeno,něco splnilo,a věřte
že se to stává,ale věříme v naši lásku...............
Karel a Eva

Začalo to když mi kamarádka říkala že ma profil na štěstí.cz a že je tam 24 hodin denně a tam jí 100% najdu.A tak jsem si založila také profil psalo mi plno kluků ,ale ja jsem nikoho nechtěla. Až jednou se mi ozval moc milý kluk nedávala jsem tomu žádné naděje....Postupem času to ,ale začalo vypadat slibněji a slibněji že spolu zůstaneme.Jenže po tom co jsme spolu chodili 3 měsíce zjistila jsem ze jsem těhotná byl to pro mě strašný šok Stejně tak i pro přítele protože když jsme dali dohromady 5 a 5 spočítali jsme si že miminko čekám se svým bývalým přítelem.Chtěli jsme dát dítě adoptovat, protože na ukončení těhotenství již bylo pozdě.Jenže když jsem čekala v porodnici až se miminko začne drát ven vše jsem si rozmyslela a chtěla si ho nechat vyplnila jsem všechny údaje které jsem měla mámě jsem zavolala že miminko si nechám a začal chaos pokoj pro dítě se musel připravit za 4 dny než se vrátím z porodnice.Když ten večer za mnou do nemocnice přišel přítel moc mě prosil aby sem dítě dala adoptovat jenže na to jsem neměla srdce takže náš vztah procházel nejtěžším obdobím buď spolu zůstanem nebo se rozejdem moc jsem ho milovala ale dítě jsem nemohla opustit vše už vypadalo že se rozejdem když v tom den před odchodem z nemocnice se v sedm hodin večer objevil ve dveřích pokoje přítel řekl:už jsem se rozhodl a já jsem mu řekla: já vím opouštíš nás načež přišla odpověď nechám si vás oba a vytáhl z baťohu hračku pro malýho v tu chvíli jsem se rozbrečela celý večer jsme byli spolu všichni 3 další den si pro nás přítel přijel do porodnice.od té doby uplynulo 10 týdnů a mě se to zdá jak včera.Moc ho miluju a on miluje snad i vic malýho než měDokonce už spolu i bydlíme a právě prožíváme jeden z klidných večerů.Michal hraje na počítači ja jsem tady na štěstí a malej spinká v postýlce.jedním slovem děkuji za to že jsi štěstí.lucka martin a michal

Díky této seznamce jsem potkala nejlepšího muže svého života, bohužel po krátké době jsem ho ztratila. Ale vy všichni ostatní to nevzdávejte, i pro malý okamžik štěstí stojí za to žít.

AHOJ VŠEM!TOUTO CESTOU BYCH CHTĚLA ZVEŘEJNIT SVŮJ PŘÍBĚH O TOM,JAK JSEM OD SEZNÁMENÍ VŽDYCKY ČEKALA NĚCO VÍC A ONO TO NIKDY TAK NEBYLO.BYDLÍM V MALÉ VESNICI ASI 35 KM OD BRNA A JAKO VESNIČANKA JSEM NIKDY NEMĚLA ZAS TAK MOC PŘÍLEŽITOSTÍ K SEZNÁMENÍ,PROSTĚ VE MĚSTĚ JE TO JINAK.CELÝ ROK JSEM VŽDY PLNILA SVÉ KAŽDODENNÍ POVINNOSTI AT UŽ ŠKOLNÍ ČI PRACOVNÍ A Z CELODENNÍHO POBYTU V BRNĚ JSEM SE VŽDY VRÁCIVALA AŽ TAK O PĚTI ČI O SEDMI,NEBYL PROSTĚ ČAS NA SEZNAMOVÁNÍ,ZE ŠKOLY ROVNOU NA AUTOBUS A NAOPAK.JEDINÁ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ VŽD BYLA AŽ KDYŽ BYL U NÁS JEDEN PLES KDE BYLA MALÁ ÚČAST ANEBO V OKOLÍ COŽ PRO MĚ BYLO LÁKAVĚJŠÍ,DALŠÍ MOŽNOST K SEZNÁMENÍ PRO MĚ PŘEDSTAVOVALY ZÁBAVY A TÍM MYSLÍM ZÁBAVY JAKO DECHOVKOVÉ,TÍM TOTIŽ U NÁS NA VESNICI ŽIJEM,CHÁPU,ŽE NĚKTERÉ OSOBY TATO MOŽNOST NELÁKÁ ALE PRO MĚ TO BYLO OBROVSKÉ LÁKADLO,VŽDY JSEM SI ŠLA RÁDA ZATANČIT A JAK UŽ TO U MĚ BÝVALO TAKY JSEM TAJNĚ DOUFALA,ŽE SE TAM OBJEVÍ NĚJAKÝ TEN PAN PRAVÝ,ALE K MÉ NELIBOSTI NIKDY TOMU TAK NEBYLO.A KDYŽ UŽ JSEM SE S NĚKÝM SEZNÁMILA KDEKOLIV A BYLO TO VZÁJEMNÉ NIKDY JSME SI POVAHOVĚ NEROZUMNĚLI V TOM BYL U MĚ VŽDY PROBLÉM,AŽ JSEM NATAZILA NA TUTO SEZNAMKU ŠTĚSTÍ NEVĚŘILA JSEM TOMU ŘÍKALA JSEM SI ŽE TADY URČITĚ NIKOHO NIKDY NENAJDU,JEN TAK Z LEGRACE JSME SE ZAREGISTROVALA A DALA SI TAM FOTKU A ZAČALA SE DÍVAT NA INZERÁTY A NAJEDNOU MĚ ZAUJAL KLUK V SAKU,STRAŠNĚ MU TO TAM SLUŠELO,HNED S EMI LÍBIL,NAPSALA JSEM MU ON MI ODEPSAL A PAK UŽ TO ŠLO JAK PO MÁSLE ASI PO TÝDNU JSME SI DALI PRVNÍ SCHŮZKU A STRAŠNĚ JSME SI PADLI DO OKA BYLO TO VZÁJEMNÉ,TED UŽ JSME SPOLU PŘES TŘI MĚSÍCE NÁŠ VZTAH JE KRÁSNÝ,NIKDY JSEM NIKOHO DOOPRAVDY NEMILOVALA,ALE TED CÍTÍM ŽE JSEM ZAMILOVANÁ.JE TO OBOUSTRANNÉ,KAŽDÝ DEN SE VIDÍME,JE TO JAK VE SNU,SNÁŠÍ MI MODRÝ Z NEBE A JÁ ZASE JEMU.MÁ MĚ RÁD TAKOVOU JAKÁ JSEM A TO SE MI JEŠTĚ NIKDY NESTALO.JINAK JSME ÚPLNĚ OPAČNÝ TYPY,ON JE TIŽŠÍ JAK JÁ A JÁ JSEM HODNĚ UKECANÁ,ON JE NA TECHNIKU A JÁ VŮBEC,PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ,DOUFÁM ŽE NÁŠ VZTAH PEVNĚ VYDRŽÍ JAKO DRŽÍ TED,ALE ČÍM VÍC SE VIDÍME TÍM JE TO SILNĚJŠÍ POUTO MEZI NÁMA.TAHLE SEZNAMKA JE VÁŽNĚ SUPER HOLKY!LUCKA

Od minulého týdne jsme šťastní manželé s malým synkem, díky vám! Děkujeme, Štěstí, a lidi nevzdávejte to!

Znáte to pořekadlo,odříkaného chleba největší krajíc? tak to se přesně stalo mě.Začalo to v práci,kolegyně mi ukázala že je na seznamce štěstí a já si řekla proč to také nezkusit.Vzdycky jsem si přála a viděla vedle sebe velkého udělaného mužea ta moje pověstná jiskra na prvním setkání.Bylo pár setkání a stále nic..několikrát jsem to tu chtěla vzdát!muj kamarád mi říkával vydrž,jsi sympatická a pěkná ženská neříkej že se na štěstí nikdo pro Tebe nenajde..Začalo to začátkem tohoto roku,jednou mi napsal takový nenápadný človíček nic moc výška o cenťák větší než já a hubený.Napsal rád bych se s Vámi seznámil řekla jsem si no za setkání nic nedám a slovo dalo slovo a sešli jsme se.Setkání bylo pohodové ale já mu řekla že je pro mne malý a hubený,dost dobře jsem si ho vedle sebe vubec nedokázala představit a také že ta jiskra tam není.Vše vzal s nadhledemnabídla jsem mu přátelství a souhlasil.Psal mi pravidelně na štěstí jak se mám a co nový nápadníci,kolikrát semnou propsal celou nocjeden čas se odmlčel k vuli pracovní vytíženosti,potom mi opět napsal a ta věta kterou napsal mě dostala,napsal víš žes mi moc chyběla?vážně moc..Bylo další a další setkání,já ho poznávala víc a víc a začínal se mi líbit..Dopadlo to tak že už beze mne neusne a chtěl by semnou být v jedné domácnosti.Stále mne něčím překvapujea já ho miluju víc a víc...Dnes už vím že nutně nemusí být ta jiskra na prvním setkání a že pořekadlo odříkaného největší krajíc je pravdivý...Na ukončenou přeji všem hodně trpělivosti,štěstía děkuji seznamce štěstí.

Zítra to bude rok co jsem šla na schůzku s nejistotou jak bude probíhat. Jak jsem už před tím napsala vše bylo a je moc hezké. S přibývajícím časem je vztah čím dál hezčí, jsme spolu každičký víkend .Každý den na skype si povídáme o tom jak nám bylo v ten den. Nádherné růže dostávám pořád a jsem vděčná osudu, že jsme se našli. Jarda je chlap ,který opravdu chce partnerku se vším všudy a ne jen na krátkodobou zábavu jak hodně pánů v této seznamce. Silvestr, dovolené ale i běžný život si užíváme naplno s láskou a vědomím ,že jsme tu jeden pro druhého. Moc přejeme všem ,kteří to myslí upřímně v této seznamce najít to své zlatíčko a být šťastní jako my dva jsme. Děkuji,že na druhý pokus to vyšlo.

Jak jen začít ? S Tomem jsme se poznaly tady na štěstí...!Byl to obyčejný vzkaz..a já po dlouhém rozmýšlení na něj odepsala.Občas jsme si tu vyměnily pár písmenek a nakonec si daly své čísla na Icq...Psali jsme si docela často víc než tady na štěstí.A nakonec se domluvily,že by sme se mohly sejít..'Pro jistotu sme si vyměnily i čísla mobilů...a sešly se...Byla to normální schůzka.'Povídali sme si...ale nic víc.Od te doby jsme si psali ještě víc než předtím.A netrvalo dlouho a sešli sme se znovu...Tentokrát jsme se spolu i trochu vyblbli.Když jsem odcházela domů,padl první polibek.A já na něj čím dál tím víc myslela...!I když jsem nechtěla,nešlo to..!Uteklo zase pár dnů a sešli sme se...Bylo to jiné než obvykle...Obímali sme se...občas padla nějaká ta pusa...Ale nic víc...Po téhle zatím poslední schůzce ( i když doufám,že poslední nebyla).Na Toma myslím stále častěji,mám zvláštní pocit...jako kdyby to byla láska na první pohled tedy alespoň z mé strany...zatím se to bojím Tomovi říct,je to hrozě brzo,ale snad jednou ... ! Chci ho vidět zase co nejdřív to půjde...A co bude dál .. ? Necháme asi zatím na Osudu..!Štěstí asi opravdu funguje ....
P.S. Přeji vám vše hodně štěstí ...
Lenka

Ještě týden a budeme bydlet spolu. Společně strávených 8dní bylo nádherných, proto se nemůžu o to víc dočkat, až s Jiříkem budeme bydlet.
Moje psychika s předešlých událostí je mnohem lepší, přesto s Jiříkem víme, že budu muset navštěvovat odborníka, abych se zbavila ještě některých fóbii a zapomněla na to, co se stalo.
Jiříku, vím, že se občas nafukuju jak balón k prasknutí, ale bude to lepší.

Víš, že Tě miluji nejvíc na světě a že jsi "to" nejúžasnější, co mě mohlo potkat.

Tímto bych chtěla vzkázat lidem ,kteří se chtějí seznamit ,že sice to není napoprvé ,ale nakonec se mi podařilo tady na Štěstí najít partnera ,který by měl rád mě i mé dítě.Narážela jsem na různě prolhané lidi ,ale byla jsem ostražitá a dle psaní člověk pozná, zda je to potencionální partner nebo ne.Nebo když Vám chlap napíše ,zda nosím podpadky a je mu pomalu 70 let ,to fakt mě nebere...a samozřejmě nezustávalo jen u podpadku..........okamžitě jsem je blokovala.......ale nakonec jsem moc štastná za to ,že Štěstí je...a že mi našlo doufám životního partnera..........jsou to náhody ,ale říkala jsem si ,že nemužu mít pořát smůlu .....a vyšlo to......přeji všem krásné léto ......a trpělivost při hledání životního partnera.........Helena

...nadpis naprosto přesně vystihuje celý můj příběh... stalo se to před takovými 2 měsíci, kdy jsem si na doporučení mé kamarádky založila profil na štěstí... pomale jsem přestávala doufat v to, že mě nějaké čeká... na osud jsem vždycky věřila, ale když čekáte dlouho, tak potom už pomale ztrácíte naději... jediné, co mě dokázalo upokojit bylo to, že všechno má svůj důvod... a i když jsem přesně nevěděla jaký, tak mě tohle rčení vždy na nějaký čas uklidnilo... už během prvního dne a týdne jsem dostala spoustu vzkazů, ale ten můj ,,vysněný partner,, stále nikde... a tak jsem si řekla, že to zkusím trošku jinak... nebudu jen čekat, ale trošku tomu osudu taky pomůžu... zadala jsem si své požadavky, které jsem vzápětí nechala vyhledat... už na první stránce mě zaujala černobílá fotka 24 letého kluka... myslím si, že každý, kdo říká, že na vzhledu nezáleží, tak lže... neříkám, že je to
nejdůležitější, ale rozhodně se ti dva musí navzájem líbit... každý máme svůj typ a on byl přesně ten můj... hnědé vlasy, hnědé oči, vyšší sportovní postava, teď ještě, aby splňoval to ostatní, co se týče charakteru, myšlení a povahy... kolikrát jsem si říkala, jestli nemám vysoké nároky... podle profilu to odpovídalo přesně mé představě o partnerovi... nenapsala jsem však žádný vzkaz a nenechala ani stopu... počítala jsem zkrátka s tím, že mě uvidí v návštěvách jeho profilu a pokud ho zaujmu, tak se mi ozve... druhý den mi tam zanechal stopu a potom následoval vzkazy... vyměnili jsme si ICQ a nějaký čas si psali... začátek však nebyl zrovna šťastný, protože jsme měli oba dva nějaký špatný den a docela slušně se pohádali... pak jsme se však jeden druhému omluvili a to mě přimělo k tomu, abych setrvala a pokračovala dál... asi po měsíci jsem sama navrhla, že bychom se mohli sejít... bylo to takové trošku nečekané, ale on to kupodivu přijal a za pár hodin jsme měli mít sraz... mezitím jsme si od rána psali sms, které měly takový tajemný nádech... oba dva jsme se v nich zmínili o tom, že dnešní večer bude kouzelný... ani nevím, proč jsem to napsala, prostě mě to z ničeho nic napadlo... jako bych cítila to, co bude následovat... blížil se večer a já se začala rozmýšlet, jestli mám nebo nemám jít... nakonec jsem se to snažila odložit, ale on se nenechal jen tak odbýt... na schůzku jsem šla plna očekávání... naše pohledy se setkali a oba dva jsme se na sebe usmáli, to bylo první, co mě přesvědčilo o tom, že jsem nepřišla zbytečně... šli jsme si sednout do 13 a já si uvědomila, že jsem se na to moc vhodně neoblékla... měla jsem na sobě svetr až ke krku, což bylo trošku svazující nehledě na to, že se tam pohybovala spousta málo oděných holek... usedli jsme ke stolu a Laďa šel objednat láhev bílého vína... začali jsme si povídat... bylo to nenucené a hlavně příjemné, protože jsme pomale začali zjišťovat to, jak dobře se navzájem doplňujeme... pak už jen dlouhé čekání na to, kdo udělá první krok... nechala jsem to na něj a tak ten první polibek padl o něco později, než bych čekala... na druhou stranu mi to však nevadilo, protože nebylo kam spěchat... líbilo se mi, jak se na mě díval a pozoroval každý můj pohyb... byl to večer plný vášně, který splnil naše očekávání... druhý den jsme se viděli znova... připadalo mi, jako bych ho znala déle a toužila jsem po tom s ním trávit i další dny... dnes jsme spolu už přes měsíc a já jsem nejen šťastná, ale i zamilovaná... a nebýt toho, že se ta naše schůzka neodložila, tak bychom se nejspíše nesetkali... a to mi řekl i on sám... že měl pocit, který mu našeptával teď nebo nikdy... oba dva sice uznáváme stejné hodnoty ve vztahu, ale co se týče způsobu života, tak ten máme trošku odlišný... což je dobře, protože se ráda naučím něčemu novému nebo se podívám tam, kde jsem ještě nebyla... nejhorší však na tom všem je, že právě v době, kdy jsem s žádnými závazky nepočítala a chtěla odjet do Anglie, se objevil on a tím i důvod, proč tu zůstat... nechci odmítat nebo snad utíkat před láskou, když se mi tak dlouho vyhýbala... čeká mě důležité rozhodnutí, kterého bych později nechtěla litovat... snad mi ten osud opět pomůže a stane se něco, co mi to usnadní...

Říká se,že trpělivost přináší růže....
Zřejmě na tom něco bude,oba jsme na štěstí nějakou dobu neuspěšně hledali svojí lásku.Já měla přístup k netu tehdy jen přes mobil a jednoho dne když jsem se dívala na svůj profil,tak jsem si všimla muže,který se na mě díval a poslal kytičku,když jsem najela na jeho profil,tak jsem ,,nechtíc,,poslala kopačák :)
nedalo mi to a napsala mu zprávu,že to byl překlep...a ono slovo dalo slovo a od toho dne jsme spolu,šťastní díky ŠTĚSTÍ.
No a teď nás v prosinci čeká SVATBA.
Takže vám tímto chceme všem popřát hodně štěstí na štěsí a hlavy vzhůru...určitě čeká i na vás.....Š&D

Ahoj všem kdo hledá štěstí na štěstí.Já jsem se zaregistrovala díky kamarádce,která mě dost dlouho přemlouvala,abych si udělala profil.Nakonec jsem jí poslechla a s její pomocí profil založila.Dopisovala jsem si s různými lidmi,proběhlo i pár setkání,ale nikdy nic vážného.Pak jsem napsala na profil jednoho muže,jenom takový jednoduchý vzkazík.Přišla odpověď a tak to pokračovalo týden.Nakonec jsem si domluvili schůzku a už když jsem ho viděla stát mezi dveřmi,tak jsem věděla,že je to ON.Okamžitě jsme si měli o čem povídat,zjistili jsme,že toho máme hrozně moc společného a jiskra přeskočila po pár vteřinách.Nikdy jsem si nemyslela,že mě něco tak krásného může ještě potkat a díky seznamce štěstí mě to potkalo.Jsme spolu tři roky a stále si máme o čem povídat a jiskří to mezi námi každou vteřinu.Jsem za to moc vděčná a šťastná.Přeji všem na seznamce,hodně štěstíčka.Hezký den Katka

Ahoj všem "seznamovatelům" na štěstí, před rokem jsem si díky velkému zklamání z velké lásky podala inzerát. Moc jsem nevěřila, že by to fungovalo, ale alespoň jsem díky štěstí přišla na jiné myšlenky. Poznala jsem zde jednoho fajn muže, ale pověstná jiskra nepřeskočila. Na třetí schůzce jsem další seznamování ukončila. Po třech týdnech jsem se sešla s dalším mužem a hned od první schůzky mi bylo jasné, že je to ten nej.. Do dnešního dne máme krásný vztah a protože se nám v září narodí miminko, pevně věřím, že nám vše krásné zůstane navěky. Díky štěstí jsem začala opět "žít".
S.

Před vánoci sem se rozešla se svím přítelem po dvou letech a byla jsem s ním zasnoubená.dost mi ublížil a už sem nevěřila že najdu někoho jsko je stenli.Stenliho znám už sedm let..jezdil za náma na učnák.A jednou jsem takhle brouzdala po štěstí a našla sem fotku,na který mi někdo připadal staršně povědomí a známí.Ano byl to on.napsala sem mu na icq a psali sme si a pak sem mu napsala nejsi náhodou standa co jezdil za mojí kamarádkou na učiliště do ledče nad sázavou??a on ano jezdil to si ty lenko??a já že ano..byla to strašná náhoda se takhle potkat s někým kkoho znáteuž léta.ted sme spolu a moc štastní a vypadá to že budeme mít i miminko.ale ještě musíme chvíli počkat než to bude jisté.je to užasnej človíček a moc ho miluju..asi sem našla toho pravího chlapa!!!

a vy lidičky co stále hledáte štěstí ste na správné adrese stesti.cz...věřte že i veliká náhoda udělá hodně..nejde o to jak člověk vypadá ale jaké ma srdíčko a zda ho má na správném místě..stenli tam to srdíčko má a sem ráda že sem ho tu potkala.

stenli miláčku miluju tě a sem štastná že tě mám.MILUJU TĚ

Našli jsme se na Štěstí,,já jsem si ho našla a on si našel mne,,psala jsem na seznamku 29.6,,jak jsem potkala nejskvělejšího chlapa,,i když jsem v to nedoufala,ale našla jsem ho,,náš příběh pokračuje,,Jsme spolu štastný,,on je ten chlap na kterého jsem čekala,a vím,že Miluje Roman mne,najednou je všechno tak fajn,když vím,že je tady pro mne,a já pro něj,,Byla jsem 20 let vdaná a já nevím jestli jsem tak někdy Milovala jako Romču,,moje Štěstí ze Štěstí..Miluju Tě Romčo a víš co ti pořád říkám,,,,NIKDY NEPŘESTANU,,TYS MOJE ŠTĚSTÍ ZE ŠTĚSTÍ,,,ZDRAVÍ J+R

Na této seznamce jsme se konečně dali dohromady a jsme už 4 měsíce spolu.Pavel mě kontaktoval čistě náhodou,byla jsem online,nechal si totiž vybrat všechny slečny čistou náhodou v mém věkovém rozpětí.Známe se od vidění už 12 let,ovšem nikdy jsme se neoslovili.Až tat o seznamka nás spojila.Můžu s naprosto klidným svědomím napsat,že je nám spolu moc fajn,že si rozumíme a jsme šťastni.Miluji já jeho a on miluje mě.Přeji všem hodně štěstí při hledání svých partnerů

Bylo mi čerstvých osmnáct. Na internetové seznamky jsem nevěřila a neměla jsem v úmyslu pouštět se do vážného vztahu. Nějak jsem se sžila se stavem "nezadaná" a plně mi vyhovoval. Profil na Štěstí jsem si založila jen proto, že na mě při přihlášení na mail jednoho večera vyskočil reklamní banner a jelikož jsem si vždy ráda dopisovala s novými lidmi, zaregistrovala jsem se.

Jednoho červencového večera jsem se na tento profil přihlásila, jako vždy odpověděla na pár vzkazů a jelikož jsme neměla nic lepšího na práci, dala jsem se do hodnocení mužských profilů. Kritéria jsem zadala jen velmi zběžně: muži ve věku 23- 30 let z mého kraje. Kdo se mi líbil, tomu jsem dala hodnocení 10, kdo ne, toho jsem přeskočila. Asi po půl hodině na mě padla únava, a tak jsem vypnula počítač a šla spát.

Druhý den jsem se opět přihlásila a měla na profilu několik vzkazů od lidí, které jsem uplynulý den hodnotila. Jeden z nich byl opravdu poutavý, nicméně byl od člověka, jehož profil mi toho večera přišel natolik nezajímavý, že jsem jej nehodnotila. Jelikož mě ale zaujal styl jeho psaní, bez váhání jsem stejně mile odpověděla. Netrvalo dlouho a začali jsme si psát pravidelně. Vyměnili jsem si ICQ a psávali si celé hodiny- jen tak o životě... Zhruba po 3 týdnech mi ten člověk (jménem Jirka) navrhnul pozvání do čajovny. Přestože nebyl jediný, se kterým jsem si takto pravidelně psala a měla jsem zásadu s nikým se nescházet, udělala jsem v jeho případě výjimku a se schůzkou jsem souhlasila.

Čekal na mě ve smluvený čas na zastávce autobusu. První dojem byl neutrální- naprosto obyčejný kluk. Když ale začal mluvit, velice příjemným hlasem a zajímavě, pochopila jsem, že mě čeká příjemné odpoledne v milé společnosti. A tak to také bylo. Hezky jsme si popovídali, prošli město, poseděli v čajovně, a když mě doprovázel na autobus směrem domů, loučila jsem se s pocitem, že jsem našla fajn kamaráda, se kterým si budu rozumět. Přestože jsme byli oba nezadaní, ani jeden z nás vztah nehledal- neřekli jsem si to přímo, jen od samého začátku vyplývalo, že máme oba rádi společnost a rádi si povídáme. Na nic jiného jsme nemysleli...

Pár dní na to jsme se viděli znovu a poté ještě jednou. Vždy to byly moc hezky strávená odpoledne. Postupně mi ale o něj začaly chodit SMSky s podtextem, který naznačoval, že bychom mohli být i více, než kamarádi. Psal mi, že na mě myslí, že se moc těší, až se zase uvidíme a podobně. Nejprve jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, ale řekla jsem si, že pro jednou v životě skutečně nebudu nic řešit a nechám všemu volný průběh. Bylo mi s tím člověkem hezky a teprve jsme se poznávali, tak proč dopředu zaujímat nějaké stanovisko? Jiskření mezi námi se ale den za dnem stupňovalo, a tak jsme se domluvili zase na další schůzce. Oba jsme však tušili, že bude jiná, než ty ostatní.

Vyrazili jsme do kina a po něm do čajovny. Jirka byl celou dobu dost nesvůj a já čekala, že mi bude chtít něco povědět. Nevěděla jsem sice, jestli sebere odvahu a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jaká bude moje reakce. Prostě jsem si jen jako obvykle užívala jeho přítomnost. Když jsme došli do čajovny, sebral všechnu odvahu a řekl mi, že se do mě zamiloval. Dostala jsem dokonce růžičku a stříbrný prstýnek, který mi padnul, jako ulitý, až tak romantický byl... Když jsem se podívala do jeho očí, nemohla jsem říct nic jiného, než že s ním chci být.

A pak už následovalo nejkrásnější období v našem životě, během něhož jsem se do Jirky zamilovávala víc a víc. Letos v srpnu to byly 4 roky, co jsme spolu a můžu hrdě říct, že se stále milujeme a ono krásné období vlastně pořád trvá. Většina lidí okolo nás považuje za ideální pár- to určitě nejsme, ideální pár tvoří pouze umělohmotné figurky ženicha a nevěsty na svatebním dortu, nicméně v zásadě mám já i Jirka pocit, že k sobě patříme Netvrdíme sice, že spolu budeme navždy, to samozřejmě nevíme. Ale je nám jasné, že jsme oba našli toho pravého...

P.S. A to je také jediný důvod, proč jsem svůj profil na této seznamce nikdy nesmazala a stále se zde čas od času přihlásím- nemohla bych totiž profil, na němž jsem se s Jirkou seznámila, jen tak vymazat...

Dobrý den, moc bych Vám chtěla poděkovat za tyto stránky, našli mi osudovou lásku. Petra

Po velmi bolestivém odchodu manžela jsem se cítila strašně sama a začala jsem tedy hledat kamaráda, přítele, nového partnera. Internet mi připadal jako nevhodnější řešení, většina z nás se pohybuje ve stálem okruhu lidí. Nejprve jsem se začala rozhlížet ve svém okolí, pak i v sousedním kraji. Klikla jsem na jeden profil bez fotky, nu a šla dál. Druhý den mi přišla zpráva, že mám moc hezké nohy. Na to jsem odpověděla, že to samé já říct nemohu...(profil bez fota). Začali jsme si psát, J. byl inteligentní, vtipný, fajn. Bylo září. Bylo mi divné, že J. nechce jít "na kafe", ale byl totiž služebně v Indii. Kafe jsme tedy naplánovali až na vánoce. Psali jsme si denně, chatovali dlouho do noci a zamilovali se do sebe. Fotky jsme si také vyměnili. Koncem listopadu mi J. nabídl, zda za ním do Indie nechci přiletět. Bylo to pro mě jako pohádka, moje tajně vysněná dovolená, země, kam jsem se chtěla určitě jednou podívat. Věděla jsem ale, jak je to složité, znali jsme se přece jen virtuálně a navíc jsem si to finančně nemohla dovolit. J. ale nabídku stále opakovat a nabídl, že zaplatí letenku (i zpáteční), zařídí vízum a já, že se vůbec nebudu muset o nic starat, jen se půjdu nechat naočkovat. Nakonec jsem souhlasila a přiletěla. Vše opravdu bylo tak, jak jsme se domluvili. Na letišti v Indii mě čekat vysoký sympaťak s velikou kyticí růží. Strávili jsme spolu krásný týden v Indii, potom vánoce...
Zjistila jsem, že tu jsou i muži, kteří to myslí vážně, kteří si váží druhých, kteří jsou obětaví, kteří touží opravdu po vztahu, lásce a porozumění...