Skutečné příběhy štěstí

Tak a už je to rok, co jsem tady poznala mojí životní Lásku... Byly prázdniny a já zůstala doma sama, protože jsem už 6 let rozvedená a mám 13ti letou dceru, která mě opouští o velkých prázdninách na celý měsíc. Jede ke svému otci. Mým společníkem se stal počítač, přítele, se kterým jsem mohla trávit čas jsem neměla. A tak na popud mého bráchy jsem si tady u Vás na seznamce založila profil. Ještě ten večer jsem tam měla pár vzkazů, na pár jsem odpověděla, s pár lidma jsem si i psala. Prohlížela jsem si profily mužů a jeden mě moc upoutal, protože na každé fotce měl neuvěřitelný úsměv, který mi v poslední době moc chyběl.Tak jsem napsala jen jednu větu:,,Ahoj, máš krásný úsměv, nevyměníme pár písmenek? A on asi za hodinku odepsal, i když mi později říkal, že zásadně na profil bez fotky neodepisoval, ale u mě udělal vyjímku, do teď prý neví proč ! Začali jsme si psát, pak následovalo první rande, které bylo úžasný, ani jeden z nás jsme od sebe nechtěli, protože nám spolu bylo moc dobře a připadalo nám, že se už známe dlouho. Zjistili jsme, že známe stejný lidi, že jsme se tak nějak v životě míjeli, protože Peťa od svých 10 let žije v Praze a já od svých 9 let v Č.Budějovicích, teď 17 let v Č.Krumlově. Já jsem se narodila ve Vlašimi (Benešov u Prahy) a Peťa ve Frynburku (u Č.Krumlova)...Dokonce jsme zjistili, že jeho maminka učila ve školce sestru mého bývalého manžela, neuvěřitelný, jak je svět malý. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Jak píši na začátku, 4.7. tomu bylo rok, co jsme si vyměnili pár písmenek tady na seznamce. Potkalo mě velký štěstí, protože hodnějšího Miláška bych asi nenašla. Je moc milý,usměvavý, pozorný, tolerantní, dovede pohladit jak na duši, tak i na srdci. Je to prostě moje Sluníčko na zemi! Důležité je a to bych chtěla zdůraznit, že si rozumí i s mojí dcerou, která je mojí doživotní láskou...je to moje potěšení, i když se někdy mračí na svět, ale my jsme ve 13nácti jiní nebyli, že? Plánujeme spolu budoucnost, začali jsme budovat nové hnízdečko lásky a hlavně bychom chtěli mít spolu miminko, tak věřím, že se nám to povede, i když nám oboum je už 35 let... Držte nám pěstě, prosím!... Milášku, musela jsem to všem napsat. Moc si Tě vážím a moc děkuji za to, že jsi a že nám tolik pomáháš! Miluji Tě! Tvůj Smíšek Blanka P.s: Všem přejeme hodně ŠTĚSTÍ na seznamce Štěstí! Děkujeme, bez Vás bysme se neseznámili!!!

Všechny vás moc zdravim,v roce 2007 jsem si na štěstí založila profil.Byla jsem 27letá svobodná matka,denně jsem absolvovala začarovaný kolotoč.Ráno do práce z práce pro holku do družiny,pak domů,úkoly,úklid,večeře...atd.Neměla jsem čas ani náladu hledat partnera.Už jsem to vzdala.Ale jednoho dne mi napsal René(toho času v Holandsku),nepřikládala jsem tomu zvláštní váhu když byl v cizině,ale stejně jsem si sním psala a vymněnila tel.číslo.Když jednoho dne(asi za 4 měsíce)mi volá cizí číslo(měla jsem jen holandské),byl to René,přijel do Česka a chtěl se setkat....Byl u maminky na českopolských hranicích a já v Brně i přes to se ještě ten den rozjel za mnou.......a pak už jezdil pravidelně.V lednu 2008 jsme se vzali,stejného roku v září se nám narodil syn a o rok později dcera.Letos šla do školky už i ta nejmladší a já se zasnila nad tím ,jak to tenkrát vlastně všechno vzniklo.Kdyby nebylo seznamky štěstí,tak ted nemám ty dvě překrásný děti a ůžasného manžela!
Všem vám moc držím palce a nevzdávejte to ,Květa.

Nejprve jsem si říkala, nikdy nemůžu najít lásku na netu, ale protože jsem byla sama pul roku a moc zklamaná z předchozích dvou vzathů, kdy mě první přítel občas mlátil a druhý přítel mě dostal psychicky skoro na dno, tak jsem si řekla, tak co nic neztratíš, tak jsem se zaregistrovala jen tak , z nudy...Psávalo mi tu hodně kluků a mužů, pár mě jich zaujalo, s dvěmi jsem se sešla, ale vždycky jsme akorád polecali a nice jsem k nikomu necícila...pokoušela jsem se za toho pul roku co jsem byla sama navázat známost a znovu se zamilovat, ale nepoštěstilo....až jednoho dne napsal kluk, který bydlel kousek ode mě, dokonce byl z vesnice, takže stejné nátury jako já ale sportovec a měl ze začátku takové divné názory....říkám tak tohle nemůže vyjít, na fotkách taky nic moc...ani nevim jak k tomu došlo, dali jsme si icq, písali si par týdnů, nakonec jsme se z ničeho nic rozhodli sejít, ani nevim proč když se mi nějak moc nelíbil a ani jsme se v mnoha věcech neshodovali. Možná to byl osud který nás k sobě táhnul, možná taky zvědavost, která se nakonec vyplatila, Setkali jsme se u nás na vesnici. Už z dálky jsem poznávala jeho tuning octávii kterou měl na fotkách, najednou z ní vystoupil krásnej chlap, kterej se na mě podíval a já jsem se roztřepala....první rande proběhlo, bylo to krásné, a nakonec jsme těch rande a výletů měli nesčetně mnoho, zjistili jsme že máme uplně stejne zájmy, životní cíle a připadá nám to jakobychom k sobě patřili od malička...

V květnu 2011 jsme si tady začali psát s Pavlem, dnes již mým manželem Sešla jsem se předtím se spoustou mužů, ale s žádným to nebylo to ono, i když byli někteří fajn... S Pavlem jsme se po pár vzkazech sešli, padli si do oka a v dubnu 2013 byla svatba. Teď už to bude rok, co jsme svoji, a já jsem ráda, že jsem to tady nevzdala Doporučuju všem vytrvat, dříve nebo později štěstí přijde :)

Milé Štěstí i jeho uživatelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh nekonečné lásky.Byla jsem dlouho sama a není to moc fain. Chodil k nám kamarád ze sousedství a vyprávěl mi šťastně svůj příběh seznámení na těchto stránkách. Našel zde partnerku bez níž si již nedovede představit život. Jednoho krásného večera když mi bylo moc smutno zrovna přišel.Chvíli mne poslouchal a pak mi řekl prosím tě proč si někoho k sobě nenajdeš? Byla to podivná otázka při mé práci je to dosti vyloučená věc. S klientama se neseznamuji jinak nežli pracovně. Nabídl mi vytvoření profilu u Vás a já nakonec souhlasila s tím, že je to stejně blbost.Nebyla .Jedním s mužů které zaujal můj profil byl Milan chvíli jsme si spolu psali, pak volali, pak přijel. Bylo to neuvěřitelné oba jsme měli pocit, že se známe 100 let a jednu zimu zamilovala jsem se do něj snad ještě ten večer. Bylo to naprosto úžasné a to už mi dávno není dvacet let a jemu rovněž né.I když je o něco mladší nežli já nevadí nám to .Dneska si již nedovedu představit život bez něj a tak Vám musím říci to, co jsem řekla svému kamarádovi, díky Vám! Děkuji za to, že jsem vašim prostřednictvím mohla poznat toho nejkouzelnějšího muže na celém světě, díky Vám za svou lásku a za nový život plný kouzel a krásna. Prostě děkuji za to, že jste a přeji Vám spoustu dalších šťastných párů, kterým pomůžete se potkat Ina.

Milan + Alena
Ahoj , i já se rád podělím o to co mě v životě potkalo. Jsou tomu už 3roky co jsem dostal ránu a mé srdce prasklo na několik kousku.Po té jsem se rozhodl že zůstanu sám a dospěl jsem k názoru že když se ženská narodí tak se má utopit . Ale můj syn přišel za mnou a řekl , Tati nesmíš zůstat sám a udělal mě tady na Štěstí profil. Nebudete mě věřit ale osud opravdu asi je a co vás čeká vás nemine. Tak a začnu psát . Co jsem si tady na Štěstí psal , jsem došel k názoru že asi nic není , jenom samí sex a srandíčky. Ale jako blesk s čistá jasná z nebes najednou jsem někoho potkal .
A tet pozorně čtete……. Jmenuje se Alena taky jí tady daly aby nezůstala sama, je narozena ve stejní den jako já , má 3 děti jako já , 2 kluky a 1 holčičku jako já a taky tak dopadla jako já že si naše protějšky našly někoho jiného ale staršího. A vše končí že je o sedm let mladší než já a to je vlastně šťastné číslo a že potom není osud je. Jsme spolu už 3 měsíc a je nám dobře . Je třeba vydržet a věřte že i pro vás tam někde je ta pravá dušička která čeká na pohlazení a to je nadevše. Ahoj Milan
Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.

Nejprve,uplně na začátek bych chtěla poděkovat tomuto serveru,lépe řečeno tomu(těm),kdo tento server založil

Moje registrace je tu od 14.května 2007 ... dostala jsem se sem uplně náhodou na doporučení kamarádky. V té době se mi zhroutilo manželství a tak kamarádka v dobré víře nahlodala mou mysl,že tím život přeci nekončí,ale může začít něco nového.

V nic jsem nedoufala a nedělala si žádné naděje...byla jsem k můžům obezřetná a nedůveřivá a pak,jsem baculka a ty zrovna nejsou vyhledávané.Ale i přesto,účet založila,vypsala informace o mě a o tom co a koho hledám a vložila fotečky aby každý,kdo se podívá na můj profil věděl jaká jsem a jak vypadám.Nechtěla jsem nikomu nic nalhávat a protože jsem upřímný člověk není to v mé povaze lhát a vymýšlet si.Co kdyby se semnou chtěl potom někdo sejít?došlo by hned ke zklamání a nebo bych se bála i na schůzku přijít a to jsem nechtěla.

No ,ale jak to tak bývá...roky ubíhaly ,já tu nepotkala svou spřízněnou duši a na pár let se tady odmlčela,můj život procházel velkými změnami v osobním životě...dcera mě udělala babičkou a já se zaměřila na rodinu než na lezení po netu.Zhruba v polovině loňského roku jsem se sem ze zvědavosti vrátila.Potkala jsem tu pár prima lidiček se kterými se mi pěkně povídá,ale většinou jsou to lidi,kteří jsou příliš daleko na nějaký vztah a pak jsou tu tací ,kterým jde tak nějak jen o to jedno,a to opravdu nehledám!!

A tady začíná můj příběh štěstí ... v loňském roce ,přesně na silvestra,pár hodin před příchodem nového roku mi přišel vzkazík ,že při přečtení mého profilu si založil také profil,jen proto aby mě mohl oslovit.Dostala jsem pochvalu,že mám nejlepší profil co tu viděl a že mi musel odpovědět,že můj článek v deníku je přesně takový jak to v životě chodí a,že píši,že jsem bohužel boubelka ,ale jemu se boubelky líbí No a pak psal o tom,že jezdí po Evropě s náklaďákem a že moc příležitostí k seznámení nemá,že je rozvedený a pokud odepíši,že bude rád.A nakonec přidal přání hodně štěstíčka v příštím roce.
... páni,tohle mě vážně oslovilo a moc... žádný strohý vzkaz jak se mám atd...nebo nabídka na sex na jednu noc,nebo žádný urážlivý vzkaz proto ,že jsem bacule jak to tu muži občas píší,a tak jsem reagovala a musela hned odepsat!!

A pak už to šlo všechno tak nějak samo...psali jsme si tu nádherné vzkazíky,rozepsali jsme se o svých životech jak jsme to měli a jak to máme teď...co každého trápí atd.Ze vzkazíku se stali pomalu románky na pokračování až jsme si vyměnili i tel.čísílka to pro tu dobu,kdy byl na cestách po Evropě,abychom byli v kontaktu.Zvikli jsme si na naše povídání a když jsme si nepsali třeba tři dni,chybělo to.A všechno to šlo tak nějak rychle... čím víc jsme si psali,tím víc jsme si byli srdíčkem blíž,nevím nechápeme to ani jeden,našli jsme společnou řeč,společné zájmy ...prostě jedeme na stejné vlnové frekvenci.Nikdy se mi to nestalo a nějak jsem to nechápala ,ale začala jsem věřit na lásku...tu osudovou!!

Asi nejvíc mě překvapilo,i když jsme se neviděli(zatím) ,když mi v jedné sms napsal,že se do mě zamiloval...nechápala jsem,je to možné?...může se toto stát? odepsala jsem a pak mu tady nechala dlouhý vzkaz s vyznáním,že ho mám ráda,že vstoupil do mého srdíčka a pěkně se tam uchytil...když si to přečetl,zavol a,že je dojatý,že mu nikdy nic tak hezkého nikdo nenapsal...a už jsme se v tom vezli oba dva...toužili se potkat a poznat se...

Po domluvě se tak povedlo... jednu sobotu ráno dojel s tím že tu bude celý den a večer pojede domů (mimochodem to má ke mě asi 190km... a člověk si řekne,to je dálka,to nemůže fungovat ) ..ale byl tu,ten den jsem si naplánovala a všechno bylo uplně jinak nejdříve jsem zaspala,vylítla jsem z postele a za pět minut telefon,že je tu,páni,stihla jsem se jen obléct ..nenalíčená,stydlivá a v rozpacích,že se mu třeba nebudu líbit,že budu prostě moc bacule jsem ho přivítala u nás doma.Páni,tolik se mi líbil,jeho roztomilé dolíčky při úsměvu mě dostali,v jeho poměnkových očích jsem se utápěla ...naprosto jsme si rozuměli a bylo to jako bychom se znali už spousty let,jen se na chvíli neviděli.Ten večer neodjel...bylo mi hloupé ho poslat domů ,když vážil takovou dálku...říkáte si,že jsem odvaha ,cizí chlap v bytě,ale člověk musí pokoušet štěstí a kdo nic neriskuje...NIC NEMÁ !!

Ten den byl naprosto skvelý... sice jsme na celé odpoledne dostali na hlídání moji vnučku,ale strávili jsme s ní venku na bobech,uplně si nového strejdu oblíbila...je dost stydlivá a s novými lidmi komunikuje tak po hodině,jeho si oblíbila už po dvou minutách...byla to nádhera... večer jsme malou odevzdali,strávili spolu krásný večer a noc a v neděli po obědě odjížděl domů.....uvnitř se mi to sevřelo a bylo mi strašně smutno...nechápala jsem se,ale věděla jsem ...přeskočila mezi námi ta pravá jiskra a já se zamilovala na první pohled !!Bylo mi smutno z toho,že nevím kdy se zase uvidíme a byli jsme na tom stejně...
psali si sms jak je nám spolu fajn a v úterý přišla sms jen dopoledne a pak nic...věděla jsem že jede zase za hranice ,ale čekala jsem že se večer ozve... a nic...bylo mi smutno... v půl jedenácté večer volal...že prý jestli bych ho chtěla vidět...odpověděla jsem že ano,a on,tak přijď tam a tam ... byl v našem městě (ŠOK A MILÉ PŘEKVAPENÍ)...musí dělat povinné přestávky a naplánoval si to tak,že vyšla k nám... došla jsem si pro něj,vzala ho k nám a on mi nabídl abych jela s ním,že jede Německo...neváhala jsem ,mohla jsem jet a ta cesta,pro někoho nudná práce,pro mě nádherný zážitek...byla jsem s ním !!Ten čas tolik rychle utekl,že to ani nebylo možné...na víkend byl opět u nás a bylo to krásné...zjistili jsme že si vážně rozumíme,že se doplňujeme a tak nějak k sobě doopravdy patříme.

Teď oba dva víme jak moc se milujeme...píšeme si to skoro pořád a večer když nejede o to víc,jak moc si scházíme ...a jak bolí mít někoho tolik rád a nemoct s ním být pořád... vzpomínáme na chvíle strávené společně a víme,že to nějak vymyslíme ... nebudeme to mít jednoduché ,ale věřím,že když člověk chce a když Miluje opravdově,že se to zvládnout dá!!Však přeci .. Láska hory přenáší !!

A tímto příběhem chci dát naději všem ženám,které ztratili víru v to,že láska může existovat a pak,že může kvést v každém věku A také ženám stejné postavy baculek jako jsem já , že jsou na světě muži,kteří ty naše kulaté postavičky,velké zadečky a bříška prostě milují a budou vám říkat,jak moc jste pro ně krásné.Já to slyším denně a když jsem jednou jedinkrát při prohlížení fotek řekla,že jsem na ní tlustá ,přistálo mi na zadku bolestivé plácnutí,že už tohle nikdy říkat nemám!! A věřte...už nikdy to neřeknu ... !!

Tím končím svůj příběh jak si mě na Štěstí ,našlo moje štěstí !! Jo a muži... nebojte se oslovit a pokud to budete myslet doopravdy nepište jen strohé vzkazy...ty ženu nenalákají,takových jim chodí spousty a oni je jen přelítnou a vůbec je neosloví,takže je smažou.

Buďte kreativní a věřte si !!

Neuvěřitelné ale je to tak .
Nikdy bych nehledal seznámení prostřednictvím seznamky, ale přeci jen jsem tak učinil aniž bych v to věřil. Svůj profil jsem sice odbyl,ale nepřikláněl jsem tomu význam.Po krátkém rozkoukání mi padla do oka v celku ta pravá a tím to vše začalo. Slovo dalo slovo a my jsme spolu dodnes a světe div se šťastni  a proto neváhejte a jděte do toho po hlavě jako jsme šli my dva a nebojte se seznamky.   

Chtěla bych moc poděkavat servru štěstí.cz.
Nejen že jsem tady našla mnoho báječných lidí ale i svého muže.
Lidi které to myslí vážně věřím že své štěstí také najdou
Jsem vděčná tého stránce za svého muže,děkuji Maja

Tak,jako řada ostatních žen, i já jsem si podala inzerát,že hledám prima chlapa k vážnému seznámení...Přicházela spousta odpovědí,s pár dotyčnými jsem se setkala (s některými jsem stále ve spojení a jsme dobří přátelé)....,ale nějak to nebylo stále to,co jsem hledala.Jednou jsem se v práci nudila a ze zvědavosti jsem se koukla na výběr profilů podle věku a fotografií....a někdo velice sympatický tam na mě hleděl z hlavní fotky svého profilu....
Prohlédla jsem si jeho fotky,záliby a pár vět,co o sobě napsal a rozhodla jsem se ho kontaktovat s tím,že bych ho ráda poznala a,že bysme mohli dát kafíííí.... Ovšem to hlavní a důležité jsem nepostřehla...a to sice,že ten dotyčný nikoho nehledá a profil tam má založen jen z toho důvodu,že přes něj komunikuje s osobou jemu velice blízkou..
Slušně mi odpověděl,že partnerku má a diplomaticky a kladně ohodnotil můj profil...a tím naše komunikace skončila....Hmm,škoda-řekla jsem si. Zase mě nějaká potvůrka předběhla!!!.....ach jóó...! Ovšem za 14dní mi najednou do vzkazu přišel dopísek,že pokuď budu chtít,tak na to kafííí můžeme zajít....
Musím přiznat,že to první rande bylo příšerný...celou dobu se tvářil,jako pěknej puchejř,až jsem litovala,že jsem do toho šla...Druhý den jsem to probrala s kamarádkou a ta mi řekla,abych mu dala ještě šanci..
A tak se stalo a...jsme spolu,už štastně 3.měsíc..
Kamarádce a serveru "´štěstí" tímto děkuji a Míro Tebe miluji!!

Náš příběh začal právě před pěti lety. Já jsem tehdy byla čerstvě rozvedená, nešťastná, se dvěmi dětmi a spoustou starostí. Náhodou jsem objevila odkaz na seznamku štěstí a spíše jen pro odreagování jsem zkusila se zaregistrovat a hledat. Asi po týdnu jsem si začala dopisovat s mužem, který měl obdobné starosti a hlavně názory na život. Po pár dnech nezůstalo jen u dopisování a konečně jsme se i sešli. Dnes už vím, že to byl osud. Od té doby se můj život úplně změnil. Přítel přijal moje děti a choval se k nim jako ke svým vlastním, po roce jsme si pořídili společné bydlení a letos jsme se na výročí pětileté známosti vzali. Nikdy nezoufejte a věřte, že může být svět zase fajn.

Ahojka Štěstí....Chtěla bych moc poděkovat provozovatelům tohoto servru za to,že jsou,protože bez nich bych asi nenašla svou úžasnou lásku.Brouzdala jsem v seznamce a uviděla kluka ze stejného města,jako jsem já.Nejvíce mě na něm zaujalo jeho tělo a něčím zvláštní nadpis v profilu. Tak jsem mu napsla,jen tak..pár slov...už ani nevím co. Druhý den mi odepsal. Tak to chodilo každý den a večer asi 3 týdny. Stále víc mi byl sympatický a tak se zchylovalo k 1 zchůzce. Byl to krásný den i večer.Večeře byla úžasná a láhev vínka nás dovedla k prvním polibkům. Nikdy na to nezapomenu....na jeho první doteky a vlastně všechno,co jsem s ním zažila a zažívám dodnes. Náš vztah je plný lásky,něhy,tolerance....a myslím,že Nás oba čeká nádherná budoucnost a život. Moc ho miluji a jsem ten nejštastnější člověk na téhle planete. I touto cestou ti chci moc poděkovat Martánku za to,že jsi a že jsi tu, už jen pro mě.Miluji tě...Tvoje Evulenka

Pročetl jsem si pár přiběhů a nakonec jsem se odhodlal, že se přidám taky.
Předem upozorňuji, že se nebude jednat o nějaký happy end. Profil tu už mám nějaký čas a ze začátku jsem seznamkám všeobecně hodně věřil. Dneska už jsem poněkud střízlivější a dospěl jsem k názoru, že to je zase jen o náhodě. Můžete si vyklikat jaký chcete profil, ale to, jestli to zajiskří vám stejně nikdo nezaručí, fotky lžou a napsat se dá cokoliv, obrazovka to snese.
Ale aby to nevypadalo, že bych chtěl celou práci tvůrců jen pošpinit, proto sem totiž nepíšu, rád bych řekl, že je moc fajn, že něco takového je. Poznal jsem tak spoustu nových lidí a získal nové přátele. Dnes už příliš neočekávám, že bych tu našel partnerku, i když to tu a tam ještě zkusím, v podstatě všechny vzkazy končí v koši.
Myslím, že je to tu dobře udělané a je asi opravdu dobře, že něco takového je. Jen by možná bylo lepší, kdybchom se všichni zvedli od těch klávesnic a šli si povídat někam ven tváří v tvář, možná by ty šance na seznámení byly mnohem mnohem větší.
Proto se na mě nezlobte, i když to tu využívám, věřte mi, že nejšťastnější budu, až svůj profil smažu a budu doufat, že už něco takového nikdy potřebovat nebudu!
Držím vám všem palce, ať najdete tu pravou, toho pravého!!!

Měla jsem na seznamce štěstí profil s menšimi přestávkami 5 let.Překvapilo mě a zklamalo, co jsou tady schopni muži nabizet,většinou sex,ale nevzdala jsem to.Našla si jeden profil,ktery mě zaujal,napsala jsem a našla jsem muže s velkým M,KTERÉHO JSEM HLEDALA CELÝ ŽIVOT.Známe se pul roku,po 2měsících spolu bydlime a travíme spoustu času.Máme dost věci společnych ,takže podnikáme výlety a vím ,že jestli nám to vydrží,tak se spolu nikdy nudit nebudeme.Takže jsem ráda,že existuje seznamka štěstí a přeji i ostatním ,aby to nevzdávali a našli toho pravého jako jsem našla já.Mám lasku,kterou si za nic na světě nekoupim a to je pro mě vším.A tu bych taky popřála ostatním.Hodně štěstí.Anna

Vše začalo před čtyřmi roky. V té době jsem byla na Štěstí již čtvrtý měsíc a začala jsem propadat trudomyslnosti, zda zde najdu normálního chlapa. Já vím, to chce zde většina žen. A pro pány – co to je normální chlap? Bude respektovat mou osobnost (já ho také nechci měnit), montérky pro něho nebude cizí slovo (já též používám zástěru při vaření) a hlavně už bude mít životní nadhled, díky kterému se bude usmívat častěji než mračit. Psali jsme si 3 týdny, a to jen o víkendech, neboť Jarda jezdí během týdne s kamionem. Když jsem šla na naše první rande, tak jsem měla už za sebou pár schůzek s pány, jež skončily dřív, než začaly, tak jsem byla dost skeptická. U kašny, kde jsme měli domluvené setkání, seděl chlap s nádhernou růží a upřímným pohledem. Pozdravili jsme se a šli koupit zmrzlinu. Poté se vydali do parku si hlavně povídat, neboť Jarda není „psavec“, ale muž činu. Náš rozhovor se protáhl do podvečerních hodin. Bylo nám spolu velmi krásně, takže jsme se dohodli na další schůzce. A pak na další … Za pár týdnů již nejezdil do svého trvalého bydliště, ale za mnou do hor. Během tohoto času, též řešil majetkové vyrovnání s bývalou partnerkou. Asi po roce a půl jsme se shodli, že bychom chtěli spolu žít. Nabízelo se hodně alternativ, ale nakonec jsme se dohodli, že já s kluky půjdu za ním, do jeho rodného města. Za dva roky od našeho seznámení nastalo velké stěhování z města, kde jsem žila 20 let. Mí synové byli úžasní a podporovali mě v tomto velkém kroku v životě. Našla jsem zde noví přátelé, práci a objevuji nový kouzelný kraj. A jako třešinka na dortu, byla svatba letos v červnu. Jsem moc ráda, že jsem šla právě na to "první randíčko" a nevzdala jsem to. Díky tomu, mám báječného chlapíka, a zároveň milujícího manžela. Přeji všem, kteří zde hledají štěstí na Štěstí, aby měli pověstné štěstí jako my dva s manželem.

Po měsící od začátku mého příběhu pokračuji, jak jsem to slíbila, a jsem šťastná, že je o čem pokračovat...
I když naše seznamování mělo hodně rychlý spád a po týdnu jsme zjistili a s opovážením si vzájemně řekli, že se milujem, nemohla jsem tomu všemu celkem věřit a přišlo mi to jako sen, proto jsem se nechtěla moc rozepisovat. Ze strachu, že jak to rychle přišlo, tak rychle to skončí...
Ale skutečnost je jakoby zázrakem jiná a to, co jsme za ten měsíc spolu prožili a prožíváme je nejkrásnější období mého života. Asi i díky tomu, že jsme z jednoho města a máme k sobě celkem blízko, stihli jsme se lépe vzájemně poznat a trávíme spolu každou volnou chvilku. Dokonce i s našimi dětičkami - každý z nás už má pochopitelně ty svoje. Oba jsme se zhodli na tom, že se naše životy otočili zcela jiným směrem a ze dvou dosavadním osudem zklamaných lidiček se stali dva šťastní a milující se partněři. Stále něco plánujem, dokonce jsme spolu byly i na plese, i když nejradši jsme spolu doma a samy.
Ale co je nejvíc zajímavé a z čeho jsem měla největší obavy, je náš věkový rozdíl 10 let - myslím ten opačný...
No co už, jsou i větší rozdíly a funguje to, tak snad i ty moje obavy byly zbytečně... Miluji Tě lásko, čím dál víc!

Ztrácela jsem naději a říkala si že mě láska obchazí velkým obloukem ale stále jsem doufala že snad jednou mě tady někdo zaujme a nenapíše jen to že se mu líbím jen já ale on napsal:Měl bych zájem poznat tvýho syna a tebe.Tím mě dostal.Následovali schuzky,já cítila jak je mi s ním dobře,těžce jsem se loučila a moc se těšila na další setkání s ním.Jsme spolu krátce a já se cítím štastná...věřím že sem třeba jednou napíšu že se budeme brát.Muže to být za rok,za dva... zatim jsou to ty sladký chvilky poznávání toho druhého,a já jsem každým dnem zamilovaná čim dál víc.Děkuju ti miláčku za to že jsi mě oslovil a věř že jsem tady jen pro tebe....MILUJU TĚ!!!

Náš příběh bude znít asi bláznivě, ale vzhledem k našemu způsobu života už mě vůbec nepřekvapuje.
Petr mi napsal dvakrát s přestávkou několika týdnů než jsem mu konečně odpověděla. Poprvé mi připadal jako namyšlený frajírek a na ty já opravdu nejsem zvědavá, podruhé jen nechal ikonku, jestli si nechci popovídat....vyměnili jsme si pár vzkazů a zjistili, že máme za sebou hodně podobný životní příběh, roky v cizině...návrat do Čech a tak nějak začínání znovu. Navíc i té opravdové realitě žijeme jen úplný kousek od sebe. Po několika dnech lehce ovíněná jsem tedy navrhla setkání, tak jsem se dozvěděla, že můj virtuální přítel je už zase daleko a to rovnou v USA, no asi mě to mělo napadnout vzhledem k časům, kdy mi vzkazíky přicházely...
Najednou nám vzkazíky nestačily, začali jsme si psát přes skype,volat, pořídila jsem si web kameru a už jsem spolu trávili hodiny a hodin každou noc.Hodně jsme si povídali o všem možném, plánovali jsme jak se sejdeme, ale jednoho dne přišla zpráva, že musí zůstat déle, než původně plánoval. Měla jsem sto chutí tohle celé bláznovství zabalit, protože vztah na dálku s někým koho znám jen přes oko webkamery podle mě neměl smysl...Ale místo toho jsme se domluvili, že do Států poletím já....Jsem zvyklá cestovat, takže jsem si říkala, že pokud to nevyjde, užiju si ve Státech dva týdny dovolenou a život půjde dál....
A dnes? Sedím v hotelovém pokoji v jednom americkém městě, máme před sebou ještě týden týhle bláznivý dovolený a mě nezbývá jen říct, že jsem totálně zamilovaná a že na tohle první rande za Atlantikem nikdy nezapomenu.
Našli jsme se a oba víme, že to nebude jednoduché, já se vracím domů a on tu ještě pár měsíců zůstává,zbývá už jen pár dní, potom se zase neuvidíme, ale potom....potom už snad budeme spolu napořád, aspoň takový je plán.......

Jak vznika laska???Z cela obycejnym oslovenim = Preji hezky den.Profil oslovil mou lasku i bez fota.Stacilo par veticek a sms a bylo nase osudove setkani na Mikulase zpeceteno.Je to ta nejkrasnejsi nadilka,kterou si muze clovek jen prat.Budeme si toho stesticka vazit a hyckat si ho.Budeme si uzivat naseho zivota plnymi dousky.


LASKA JE UZASNA ..........................

Děkuji seznamce štěstí že je, díky ní tady dnes mužu psát jak moc miluji a jsem štastná.
Život si semnou pohrával a já chtěla lásku , partnera pro každý den a myslela jsem ,že je to jen sen, když mi napsal muž který mi ukázal krásu všedních dnů.
Probudil ve mě svou láskou a něhou krásný pocit zamilovanosti. Je plný klidu, pokory , plný krásných slov a ja chci vedle něj i umřít. Miluji tě lásko a děkuji Vám, že tady jste.
Předávám štafetu dál a vím, že na každého čeká láska jen ji pustte do svého srdíčka. Petra

. Dobrý den tímto bych Vám ráda poděkovala za tuhle seznamku , díky ní jsem poznala toho nejlepšího chlapa v mém životě Napsal mi vzkaz ale nevěřil tak jako já že se ozve někdo normální. Jiskra přeskočila oboustraně. U mě šlo o třetí setkaní , jak se říká do třetice všeho dobrého.Jsme spolu již 3 měsíce a prožili jsme toho už tolik co někdo nestačí ani za rok. Tím to mu chci poděkovat za vše co pro nás dělá. Alešku miluji tě Tvoje Romana s Pátou

Náš příběh začal asi jako každý tady. Jednoho dne jsem se zaregistrovala, vložila požadavek na seznámení a čekala, jestli se někdo ozve. Ze začátku to byly jen nabídky na sex, ale pak se mi ozval On. Poslal číslo a já si řekla, že to zkusím, jěště jednou a naposledy. Pokud by to nevyšlo, tak by to byl můj poslední pokus o seznámení. A světe div se, ono to vyšlo! Setkali jsme se, zašli na kávu, popovídali si o tom, co bychom od našeho vztahu a jeden od druhého očekávali.
Mám dceru, které bylo v době, kdy jsme se seznámili, 10 a půl roku. Po třech týdnech s námi Vlastík začal bydlet a od dcery jsem zažila veliké překvapení. Požádala ho, zda mu může říkat TATI.
Prožili jsme i kruté chvilky, kdy mi zjistili vážnou nemoc. Musela jsem na operaci a nevěděla, jak to všechno dopadne. Vlastík byl se mnou i v těchto chvílích, postaral se o dceru, když jsem byla v nemocnici a je mi velkou psychickou oporou.
Budeme spolu už 3 roky a na léto plánujeme svatbu, takže osudová seznamka je opravdu osudová. Děkuji za ni.

ahojky i já bych se chtěla podělit o příběh,jak jsem na štěstí.cz našla své štěstí.jednou jsem klikla a naskočila mi seznamka štěstí.cz.řekla jsem si,proč to nezkusit,vyplnila jsem údaje,ale nepřikládala jsem tomu nějaký velký důraz.jednoho dne mi napsal Petr,já mu odepsala a poslala foto,aby věděl,s kým si píše.napsal mi,líbíš se mi a já mu napsala to samé,protože to byla pravda.zaujal mě na první pohled.první schůzka dopadla dobře a já se do něho zamilovala celým svým srdcem.dohodli jsme se na společném víkendu,který byl krásný,romantický a také jsem poznala jeho rodinu,což jsou úžasný lidé.jsme do sebe hodně zamilovaní.Petr je o 4 roky mladší,ale v lásce nezáleží jak na věku,tak na kráse člověka,ale na tom,co má uvnitř v srdíčku...PS:PETŘE CHCI TI VZKÁZAT,ŽE TĚ MILUJI Z CELÉHO SVÉHO SRDÍČKA.TVÁ ANIČKA

Ahojik.. chtela bych se s vami podelit o svuj pribeh.. tak jak jsem to zazila ja.. zacalo to nekdy v cervnu ci zacatkem cervence minuleho roku 2008.. kdy mi lekari zjistili, ze mam infekcni mononukleozu.. Denne min.7 hodin na pocitaci.. Pak uz to po case byla opravdu nuda.. tak jsem si zalozila stesti z pouze jedineho duvodu.. Poznat kamarady na psani si pres internet, icq.. opravdu jsem zadnou lasku ci neco podobneho nehledala.. uprimne.. ajni sem neverila.. ze by tu nekdo takovej mohl byt.. psala jsem si s mnoha lidmi.. Asi se dvema si pisu dodnes.. jsou to ale pouze kamaradi pres net.. nikdy jsem je nevidela..
a pak.. letos v dubnu.. jsem si rikala, ze se podivam.. kdo je na stesti.cz novy.. a narzila jsem na jednoho sympatickeho kluka.. spis.. uvodni fotka mi byla hoodne sympaticka.. a tak jsem si rekla.. za napsani mu.. nic nedam.. hned prvni den jsme si na sebe dali icq.. druhy den cislo.. a asi ajni ne tejden na to jsme se videli.. pak jsme se videli znova.. a pak jeste jednou.. a pak znova.. a dnes?? je to clovicek.. bez ktereho si muzu zivot asij jen tezko predstavit.. je to neco pres 2 mesice, co jsme spolu.. a jsou ty nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote.. a doufam, ze budou jeste hoodne dlouho pokracovat..:-* dekuju..

Štěstí,ano už znám význam tohoto slova.
Byla jsem vdaná skoro 20let a myslela jsem si ,že šťastně.Jednoho dne mi ale můj dnes už bývalý manžel otevřel oči,když mi řekl,že spolu jako manželé končíme.Ze začátku jsem jeho slova nechápala.Po další diskusi,jsem ale pochopila,že se opravdu blíží konec.Přesto že mi byly velkou oporou moje děti,zjistila jsem,že v mém srdci je místo ještě pro jednoho člověka,kterého bych dokázala miloval.Ale kde ho najít,když jsem nikam nechodila???Začala jsem tedy chodit na různé seznamky na netu.Až jsem zabloudila až sem na seznamku štěstí.Stačilo tak málo......Vyplnit si profil a počkat jestli se někdo ozve.Zájemců se ozvalo víc,ale jeden mi byl tak nějak nejblíž.Slovo dalo slovo ,sektali jsme se a od té doby jsme spolu už rok.Ted jsem opravdu šťěstná a nejen já,ale i moje děti.A proto neváhejte a zkuste štěstí i vy ,budu Vám držet palečky.....Vaše Romana

Naše seznámení proběhlo asi tímto spůsobem.Dne 14.2 na den zamilovaných (Valentýna)jsem byla na štesí které mi doporučila moje kamarádka.Byla jsem tu zaregistrovaná od února a pořád jsem nějak neměla štestí potkat někoho kdo by mě chytil u srdíčka.když najednou napsal kluk který shodou okolností je také z Kladna kde bydlím i já. Protože jsem žena činu navrhla jsem setkání ještě ten týž večer jelikož osobní setkání vždy napoví nejvíc .Sešli jsme se v jednom baru asi za 40 minut. Setkání mne velice nadchlo a ani Martin nebyl proti sejít se další den znovu. Od té doby bylo opravdu málo dnů kdyby jsme se neviděli protoze je nam spolu moc fajn. ted zrovna sedime spolu u pocitace a pisem tenhle vzkaz pro vas vsechny aby jste videli ze to funguje a treba i vas potka stesti jako nas dva. M+J dohodli jsme se ze zrusime nase profily aby se vas sem veslo vic hodne stesti vam vsem !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Před dvěma roky mi kamarádka doporučila tuto seznamku, ona sama na vašich stránkách svoje štěstí našla. Četl jsem si tu příběhy lidí, kteří se tu poznali a měli to štěstí.
Nečekal jsem, že se štěstí na mě usměje tak rychle. Týden po registraci jsme si s Hankou poprvé napsali, po dalším týdnu jsme se poprvé viděli a po pár týdnech jsme spolu už bydleli. Letos jsme se vzali a zanedlouho bude naše štěstí o jednoho člena větší :)
Díky za tu možnost a chtěl bych všem vzkázat, že to prostě možné je ;) Bez seznamky bychom se asi nikdy nepotkali, i když jsme se možná potkat mohli, vzhledem k tomu, že kolem jejího domu jsem nejednou jel. Hodně štěstí všem ;)

Jednoho letního podvečera jsem se zase jednou nudil a tak jsem procházel profily na štěstí, když v tom mě odepsala holka které jsem poslal jen „ahoj“ a usměvavého smajlíka. Začali jsem si psát, po písmenkách byla roztomilá a připadalo mi, že se známe dlouhá léta, protože se mi zdála komunikace po písmenkách moc pomalá řekl jsem ji o skype.
V rozhovoru jsem pokračovali tam, domluvili jsem se na druhý den na brusle. Jak to obvykle chodí psali jsem si dlouho do noci. Druhý den jsem se naobědval a vyjel jelikož jsem měl jako na potvoru auto rozbitý musel jsem jet MHDečkem. Samozřejmě jsem jel pozdě asi o 10 min tak jsem ji napsal sms. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jednou nákupním centru u kašny. Už jsem se blížil k místu setkání a honili se mi hlavou různé myšlenky, jak asi bude reagovat, protože jsem měl výhodu pozdního příchodu mohl jsem si ji prohlédnout a popřípadě vzít dráhu. Seděla tam a byla moc krásná, šel jsem k ní a oslovil ji, co následovalo rozhodně červenou knihovnu nepřipomínalo, ba naopak, jak jsem si před ni stoupl a hezky sebevědomě pozdravil tak se podívala a lekla se mě takovým způsobem, že se málem v té kašně koupala a moje sebevědomí šlo rázem k ledu. Po pár slovech jsme vyrazili bruslit. Jelikož ji to moc nešlo, tak jsem měl pár příležitostí si sáhnout na krásně pevný zadeček. Pořád jsme si měli co říct a hodiny plynuli a síly k bruslení ubývali. Tak jsme si sedli na lavičku povídali jsme si a já nechtěl aby to skončilo a tak jsme šli na kulečník. Dali jsme si brusle k ní do auta a šli, pořad jsem se ji snažil provokovat abychom si dali aspoň pusu pak jsem to vymyslel a vsadil se s ní o pusu když to trefím, ku podivu souhlasila tak jsem šťouchl a modlil se, naštěstí ta koule trefila díru a já měl první pusu pak jsem si ještě povídali a domlouvali jsme si další a další schůzky až jednou jsem už od ni neodjel jsme spolu už skoro dva roky a pořád si pamatuji její první reakci na mě, naštěstí vše dobře dopadlo a jsme spolu šťastní a dodneška se smějeme její první reakci na mě.
Jinými slovy štěstí pomohlo štěstí a další dvě dušičky se tam díky štěstí poznali

Když jsem si pročetla pár zdejších příběhů, v každém jsem našla to "štěstí". I já napíši, že jsem to štěstí měla, ale proklouzlo mezi prsty, když už jsem si myslela, že mám pevně sevřenou dlaň. Seznámili jsme se tu písmenkováním na podzim, na Valentýna jsme měli první schůzku, pak každých 14 dní společné víkendy, nebyli jsme sice od sebe dlouhé kilometry, ale během toho nádherného roku jsme ucítili potřebu mít společný byt, který by byl už jen "náš". Byt koupili, začali jsme plánovat budoucnost a čekali na to, až se budeme moc nastěhovat do "udělaného", ale oba nezávisle na sobě jsme začali po nocích přemýšlet...hlavou se nám promítali předešlé nepodařené vztahy, neúspěchy, vždyť tohle krásné jsme zažívali také a jak ten vztah dopadl, jak dopadne ten náš, zvládneme to?
Tímto jsem chtěla jen poradit těm šťastným, které to čeká...nelpěte a neotáčejte se za minulostí, každý jsme poznamenaný nějakým vztahem, užívejte si každého společného dne a nedovolte, aby minulost zašlapovala budoucnost....
A jak to dopadlo?...Každý žijeme tam kde jsme žili a nové hnízdečko lásky je v nabídce realit.
I mne tu potkalo štěstí...ale.......